Vlaky nejsou jen dopravní prostředky. Železnice je cesta dějinami i kulturou střední Evropy, všímá si Jaroslav Rudiš

18. říjen 2021

Spisovatel Jaroslav Rudiš dostal německé státní vyznamenání Spolkový kříž, mimo jiné za knihu Winterbergova poslední cesta. Hlavní hrdina hystericky posedlý historií v ní projede trasu z Berlína do Sarajeva po stopách své ztracené lásky. Co má spisovatel se svým hrdinou společného? A proč doporučuje dlouhé cesty vlakem?

Koleje prostupují téměř celou vaší tvorbou. Čím vás železnice tak berou?

Pocházím z železniční rodiny, Nebel byl inspirován mým dědečkem, strýc byl výpravčí... K vlakům jsem se nedostal, protože jsem nosil brýle. Vlaky mám rád, patří ke střední Evropě. A stejně jako Winterberg jsem poslední knihu z velké části psal ve vlaku; chtěl jsem, aby to bylo cítit, aby čtenář s knihou cestoval.

Román se kromě železnice zabývá tématem péče o starého člověka na konci života. Proč?

Původně jsem chtěl napsat dvě knížky: jednu o chlápkovi posedlém dějinami střední Evropy, druhou na téma péče o umírající. V autobuse z Prahy do Norimberka jsem poslouchal dvě ženy, které se starají o vážně nemocné. Vyprávěly si, jak to probíhá, měly svérázný jazyk s ironickým odstupem. Říkal jsem si, že péče o umírající je velké téma, proto jsem to posunul: Winterberg umírá, ale zjeví se ošetřovatel z Vimperku. Propojil jsem dva příběhy dohromady: odcházení a zároveň loučení s dějinami střední Evropy.

Knihu jste psal německy a tvrdíte, že česky byste ji takhle nikdy nenapsal...

Mám němčinu rád. Dlouho žiju mezi oběma jazyky. Tato vícejazyčnost, kterou jsme ztratili, patřila ke střední Evropě. Je pro mě důležité, že jsem ji získal. Němčina je dost hudební jazyk a můžete si s ním dobře hrát. Winterberg používá velmi divná slova, což byla velká výzva pro překladatelku Michaelu Škultéty.

Kdybyste měl doporučit jednu vlakovou trasu, která by to byla?

Asi z Drážďan nebo z Berlína do Prahy, to je jedna z nekrásnějších tratí v Evropě. V bedekru z roku 1913 se doporučuje sedět na cestě z Drážďan vlevo: projíždíte krajinou a historií. Jakmile se uvolnila opatření, podnikl jsem pár dlouhých cest z Berlína do Marseille, do Říma a na Sicílii a pak do Švédska a Finska. Celou cestu jsem myslel jen na toho Winterbergera. Uvědomíte si, že délka trati je relativní. Všechno je mnohem blíž, než si myslíme.

Proč má Jaroslav Rudiš rád ošklivé počasí? O čem si na svých cestách vypráví se svou románovou postavou, historikem Winterbergerem? A proč je pro něj těžké svůj poslední román opustit? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Lucie Výborná ,
Spustit audio

Související