Vladislav Mirvald: Komplementární

Výtvrná díla v jejich významu a souvislostech názorně ověřuje výstava. V případě malíře Vladislava Mirvalda byly takovým ověřením dvě výstavy, následující těsně po sobě v říjnu a listopadu v Galerii výtvarného umění Litoměřice. V prosinci se výstava přenesla do pražské Špálovy galerie. V každém výstavním prostoru se Mirvaldovy obrazy a kresby uplatnily ve svých výtvarných kvalitách a v poněkud odlišném pohledu. Litoměřická galerie má pro monografickou výstavu výhodné prostory, horní sál je obrazům zvlášť příznivý svým jasným světlem. Malíř zde mohl předvést retrospektivní přehled v širším výběru. Galerie vydala pěkný katalog s řadou barevných a černobílých reprodukcí. Obě výstavy koncipoval dr. Josef Hlaváček, obě pod týmž názvem "Komplementární".

Mirovaldovo dílo je známé od 60. let z výstav konstruktivních tendencí, Nové citlivosti, Klubu konkrétistů, v 90. letech z expozic "Jiné geometrie" a "Poezie racionaliry". Současná výstava potvrzuje, že Vladislav Mirvald je vskutku osobnost, důsledná a originální v proudu konstruktivního umění. Jako malíř má výrazně koloristický základ, jeho krajiny z 60. let jsou krajinné zážitky s mimořádným citem pro zářivě čistou barevnost. Malíř žije v Lounech, krajina kolem Ohře je jeho domovským zázemím. Podobně jiný významný malíř, letošní osmdesátník, lounský rodák Zdeněk Sýkora, se napájel z vjemů krajiny, aby došel do oblasti konkrétního umění, k lineárním strukturám. Oba umělce spojuje místo působení, Louny, i generační příslušnost (Mirvalda čeká osmdesátka v příštím roce). Ačkoli se oba vydali týmž směrem, dospěli k osobnímu výtvarnému projevu i k odlišným konsekvencím, oba jsou na první pohled poznatelní. Pro Mirvalda je charakteristická komplementárnost smyslově koloristického vnímání krajinného prostředí, z něhož čerpá malířskou senzuálnost, a ovládnutí principů geometrie. Geometrie se zdá být chladným protipólem bezprostřednímu reagování smyslů. Mirvaldovy obrazy si však při přísné a přesné konstrukci zachovaly chuť malířského podání. Dokonce i při záměrném omezení barev, například na dvojici modré a černé na obraze Moiré undulačních válců, anebo v kontrastu bílé a černé. Mirvalda zajímá prostorová geometrie, rozvinutí tělesa do prostoru. Podle vlastních slov má "obdiv ke kroužícím a přímým šrafům, které dodnes bydlí v kuchyni deskriptivy. Ony jsou sto uplést síť undulačních i Rombergových válců". Malíř využívá optického působení vzájemně se protínajících kružnic, sugesce vlnění proplétajících se hadovitých útvarů, měňavosti, moiré, na cylindrických objemech. Jsou to dobrodružství, která prožívá oko,hra, do které je ponořen malíř s neuvěřitelnou sousetředěností. Vyvolává dojem třetího rozměru krouženou linií po obvodu válců anebo ho popírá plošnou projekcí kotoučů. Jeho obraz Aperspektiva krychlí navozuje dojem souběžných rotačních pohybů.

Aby dosáhl naprosté optické přesvědčivosti, maluje s přesnou jistotou oka i ruky, přímo cizeluje každý tvar, bezpečně krouží každou linii. Spolu s obrazy vystavil i kresby. Jeho specialitou jsou "Kaňkáže", jimiž se zabýval v 60. letech, tušové presby, rozpíjené po ploše papíru buď v nahodilých skvrnách nebo symetricky uspořádané. Mirvaldova tvorba je komplementární, doplňují se v ní postupy a procesy zdánlivě opozitní. Jako vážné umělecké úsilí je současně hrou s tvary, s liniemi a také "hledáním vnitřního tmelu věcí", jak se malíř sám vyjádřil. V instalaci Špálovy galerie působí Mirvaldova plátna velkorysým rozvrhem velkých formátů.