Vladimír Václavek + Pavel Fajt - nové podoby starých tváří

11. duben 2003

Druhý dubnový "sametový úterek" ve Švandově divadle patřil hned dvěma výjimečným událostem. Křest CD prostého názvu "567" dalšího z projektů Pavla Fajta zvaného Ladakh, pro tento večer s obohacenou sestavou kapely, doplnilo premiérové sólové vystoupení patrně nejproslavenějšího brněnského kytaristy - Vladimíra Václavka.

Každé z vystupujících těles večera by se dalo definovat na základě pravých opaků toho druhého, přesto, anebo právě proto, dávala jejich kombinace vzniknout něčemu harmonickému a čistému. Na jedné straně tiše plynula racionální, klidná, zbytečných efektů zbavená, řeklo by se až kunderovsky ústrojná Václavkova hra na kytaru podpořená podobně sporými texty; z druhé strany se valil rytmický kombajn tří bubeníků, dvojích kláves a šamanského zpěvu, který málokoho nezvedl ze židlí.

Ladakh

Václavek se k sólovému vystupování odhodlával dlouhou dobu. Na osamělý pobyt na pódiu se léta patřičně necítil, přesto jej představa od dalších nástrojů oproštěné kytary škádlila. Z pohledu diváka znalého jeho vývoje v dalších projektech, tedy od Dunaje, Rale, BOO či Čikori až k současným VR(R)M, přišlo jeho rozhodnutí vystoupit osaměle ve správný čas a na správné místo. Jasně mířené sdělení, které je v podstatě jen prodlouženou rukou encyklopedické ikonky poetiky jednoduchosti, jistota ve hře a nadhled nad nástrojem zkrátka potřebují svůj čas a je milé, když se ho podaří odhalit v potřebný okamžik.

Fajtova cesta byla opačná. Okleštěnému prazákladu hry na bicí soupravu se zatím nejvíce přiblížil na předloňském sólovém projektu "Drumtrek", od té doby změnil koncepci vcelku radikálně. Složité, často těžko spočitatelné rytmy, proměňující se dřív než se usadí, vystřídaly relativně přehledné, většinou čtyřdobé takty, jejichž hlavní síla tkví v dynamice a tempu. Na oné přímočarosti a zemitosti se samozřejmě podepsal znásobený počet rytmických nástrojů (druhou soupravu ovládal junglově laděný Martin Čech, nad očekávání důležitou roli sehrál newyorský perkusionista Hearn Gadboys), k silnějšímu pocitu rituálního zážitku jistě přispěl i zvukově bohatý hrdelní hlas říhajícího Václava Kořínka. Snad jen dvojice kláves, na které ne příliš angažovaně přizvukoval Zdeněk Král, by pro příště mohla být vypuštěna.

Vladimír Václavek

Pocity nemalého množství diváků, kteří studio Švandova divadla příjemně zaplnili, mohly být v každém případě vyrovnané. Málokdy se podaří poznat během jediného večera hned dva dokonale odlišné přístupy k tvoření, potažmo vnímání hudby. Na onen střet racia s emocí, klidného s živelným, čistého s ušpiněným... se bude mnohým těžko zapomínat.

autor: Hynek Just
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.