Vladimír Smutný: Inspirovala mě Marketa Lazarová. V Nabarveném ptáčeti jsem se chtěl pokusit o takový obraz

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vladimír Smutný

Českého lva za nejlepší kameru si odnes Vladimír Smutný. Cenu získal již po osmé, tentokrát za film Nabarvené ptáče. Muž, který si na sobě cení toho, že kamerou umí vyprávět příběh, hovořil ve Vizitce o tom, co mají jeho snímky společné.

Jitka Čvančarová ve filmu Nabarvené ptáče

Má rád básně Jaroslava Seiferta a moravských autorů, poslední dobou rád poslouchá rock´n´roll padesátých let a aktuálně je také překvapený návštěvností nejnovějšího snímku, na němž se jako kameraman podílel: na Nabarvené ptáče režiséra Václava Marhoula přišlo za čtrnáct dní od premiéry více než 60 tisíc lidí.

Lidé, kteří v Benátkách odcházeli z novinářské premiéry, udělali filmu skvělé PR.

„Václav říkal, že na to nikdo nepůjde, ani já takovou  návštěvnost nečekal. Ale na projekci na festivalu v Benátkách jsem byl překvapený, hned na začátku jsem totiž poznal, jaká se v sále rozhostila nálada. Že lidé budou Ptáčetem zasažení.“

Z natáčení snímku Nabarvené ptáče

Nabarvené ptáče na diváky výrazně působí netradičním černobílým obrazem. Vladimír Smutný, který o nápadu na snímek věděl jedenáct let, měl ovšem film v duchu původně ve studených barvách. „Čím déle jsme se o tom s Václavem bavili, tím víc jsem ustupoval a dnes jsem rád, že je natočený takhle. Došlo mi, že barva by s tím filmem nakonec udělala něco, co bych nechtěl,“ říká kameraman.

Dodává, že velkým vzorem mu byl během natáčení Vláčilův snímek Marketa Lazarová. Šel na něj v roce 1969 a otisk viděného v něm zůstal dodnes. „Pamatuju si, že nejprve jsem na plátně neviděl nic. Pak jsem se rozkoukal a všimnul jsem si, že na plátně jsou obrázky. Byl to pro mě takový zážitek, že jsem se o něco takového chtěl pokusit sám,“ vybavuje si.

Po násilí se nepaseme

Zároveň odmítá často zmiňovaný novinářský postřeh, že krása obrazu Nabarveného ptáčete vyvažuje zobrazené násilí. „To je nesmysl, celý film není explicitně o násilí. Kamera ho sice ukazuje, ale nepase se po něm. Každý kameraman, který točí ve válce, přeci musí k zobrazení násilí nějak přistoupit. Náš přístup ale není naturalistický.“

Stellan Skarsgard ve filmu Nabarvené ptáče

Prozatím poslední hotovou kameramanskou zakázkou Vladimíra Smutného je klip k písni Jednou z nového alba Vladimíra Mišíka Jednou tě potkám. Stejně jako Nabarvené ptáče je černobílý, při točení se kombinovala digitální kamera s filmem. „Vzpomněl jsem si na doby, kdy jsem jako mladý kluk doma v koupelně vyvolával fotky,“ podotýká.  

Spolupráci s o dvě generace mladším režisérem Matějem Chlupáčkem si Vladimír Smutný pochvaluje. „Já s mladými pracuju rád. Oživuje mě to, vždycky čekám, že mi provětrají faldy.“

Proč je kameramansky nezáživné pracovat na akčním filmu? Jaký je vztah Vladimíra Smutného k novým technologiím? Proč si vybral píseň Srdce jako kníže Rohan a jak funguje v herectví úsměv? Poslechněte si celou Vizitku.