Vladimír Renčín – spojující intelektuál
Smrt kreslíře Vladimíra Renčína spustila v mediálním prostoru sérii úvah na téma, co nám všem, celé společnosti bude po smrti geniálního pozorovatele dění chybět. Zdůrazňuje se Renčínovo jemné oko, všímající se podstatných detailů a maličkostí, z nichž vyrůstají celé světy.
Zmiňuje se nadhled, ohromný smysl pro koncentrovanou zkratku, a dokonce i rychlost, s jakou maloval, snad proto, že měl koncept kresleného vždy velmi přesně v hlavě. Méně už se připomíná spojující energie, kterou uchovával zejména ve svých kreslených vtipech.
Jeho tvorba má nesporný intelektuálský rozměr, a přece dokázala oslovovat i lidi, kteří intelektuálům nemohou přijít na jméno, protože se pohybují v úplně jiné socio-ekonomické skupině. Bytostný intelektuál, otištěný v kresbách Vladimíra Renčína, dokáže pobavit i lidi, kteří intelektuální snažení považují za největší nebezpečí současného světa. Samozřejmě je to dáno už tím, že Renčínovi myslitelé jsou mudrující staříci, takže jejich intelektualismus je vlastně k smíchu. Ale právě skrze tento očistný smích nad marným snažením české verze Bouvarda a Pécucheta, skrze sebe-ironický přístup k intelektualismu intelektuál oslovuje davy.
Čtěte takéVe věku nedožitých 76 let zemřel kreslíř a humorista Vladimír Renčín
Není to rozhodně tak, že by se tímto humoristickým postupem intelektuál snižoval na nejnižšího možného jmenovatele, ale přesně naopak: sebeironií pozvedá na vyšší rovinu ty, kteří se považují za ponížené či přehlížené; vyjadřuje jim respekt a uznání, jakkoliv v tomto pohybu zůstává přítomen i podprahový výsměch „hlouposti lidu“, která však – jak se ukazuje zejména v dnešní mediální době – prostupuje všechny společenské vrstvy bez ohledu na vzdělání a sociální status.
Právě v tomto prolínání rovin byla největší společenská moc Renčínových humoristických kreseb. Dostředivá spojující síla, ono společné, které chybí nejen v postkomunistickém Česku, ale, jak se zdá, v moderních postindustriálních společnostech en bloc.
Se smrtí Vladimíra Renčína tato síla postupně vymizí z veřejného prostoru, ale ještě na dlouho se schová do paměťových stop webových cloudů. Důležitější ale je, aby tato spojující energie zůstala v mozkových závitech všech, které zesnulý kreslíř dokázal svými obrázky oslovit. Jinak bude odkaz Vladimíra Renčína jen dalším zrazeným dědictvím...
Související
-
Mrazivá nostalgie Petra Šabacha
Smrt spisovatele Petra Šabacha není jen smutným skonem známého člověka, ale také zmizením určité figury spisovatele.
-
Zuzana Růžičková: „Duch je více než chléb!“ Odešla první dáma cembala
V rozhlasovém studiu je drobná dáma, jejíž klidná tvář nesvědčí o tom, že dosáhla devadesátky. Působí křehce a zranitelně, jako by ji každou chvíli mohl odvát vítr.
-
Kinterův opulentní let jedním směrem
Pět let po své první retrospektivě v Městské knihovně v Praze se sochař Krištof Kintera přesunul o pár stovek metrů dál do Galerie Rudolfinum.