Vladimír Merta: Nálepka protestního zpěváka je v mém případě spíše optický klam
Vystudovaný architekt, absolvent hrané režie na FAMU, autor románu z tenisového prostředí i náruživý dramatik, píšící do šuplíku. A shodou okolností je i jedím z nejvýznamnějších tuzemských písničkářů.
Na konci letošního dubna byl Akademií populární hudby přijat do Síně slávy v rámci cen Anděl. Poté, co cenu převzal a zazpíval svou píseň Vzdálené výstřely, která upomíná k masakru na Náměstí nebeského míru, vyslal kritický vzkaz směrem k současným čelním politikům. Po jeho slovech: „Pane Babiši, pane Putine, pane Zemane – vy jste padlí Andělé“, sklidil v zaplněném sále nadšené „standing ovation“.
Většina mých písní je spíše o hledání vlastního smyslu písničkáře, nežli o protestu. Termín „protestsinger“ jsem si přeformuloval na „prosinger. Někdo, kdo spíše hledá nahlas, přemítá, než kategoricky nesouhlasí.
V loňském roce vydalo nakladatelství Galén Mertova interaktivní skripta „Slyšet neviděné/Vidět neslyšené, která čtenáře vybízejí k aktivnímu přemýšlení nad filmovou hudbou.
„Pro mne byla filmová hudba svého času tvůrčí i existenční záchranou. Dostal jsem možnost dělat hudbu k animovaným filmům a záhy se ukázalo, že dělám hudbu jinak. Často kostrbatě, ale funkčně s určitou silnou melodií, do které jde jednoduše stříhat. Díky tomu jsem si záhy nepochopitelně vysloužil pověst profesionála, který nikdy nezklame“, říká s úsměvem Merta.
Ve společné hodině věnované Vizitce jsme tak mluvili o jeho současné i uplynulé tvorbě hudební, filmové i literární, o folklóru i smyslu existence písničkáře.
