Vláda tmy v Divadle Pod Palmovkou
Silný příběh se zajímavými charaktery a s překvapivým vývojem, taková se zdála být uměleckému vedení pražského Divadla Pod Palmovkou Vláda tmy Lva Nikolajeviče Tolstého.
Hra vychází ze skutečného soudního případu, který Tolstému vyprávěl jeho přítel soudní rada Davydov. Drastické okolnosti několikanásobné vraždy (manžela a nechtěného dítěte) vyvolaly zásah cenzury, svou premiéru měla Tolstého Vláda tmy nejprve v zahraničí. V Divadle Pod Palmovkou hru režíroval tamější ředitel Petr Kracík. Zvláštností, jak se ukázalo nakonec celkem příjemnou bylo, že použil sto let starého překladu Viléma Mrštíka, takže kromě typických rusismů, z moderních překladů už zcela vymýcených, bylo slyšet věty typu: "Akulino, samovar již kypí!"
Marně si lámeme hlavu, proč měla hra potíže s cenzurou, a třebaže se líbila samotnému caru, neobstála před neblaze proslulým prokurátorem synodu Pobědonoscevem. Obával se snad, že by Vláda tmy mohla navádět spíše ke zločinu než ctnosti? Ať tak či onak, dnešní inscenátor má problémy prakticky opačné: jak drama s realistickou psychologií a povahokresbou vymanit z přílišné názornosti, ne-li schematičnosti hry jako celku?
Na scéně Divadla Pod Palmovkou se střídá interiér s exteriérem typického selského stavení na Rusi: dřevěné stěny, svaté obrazy, hořící svíce pod nimi. Ruský pravoslavný ráz podtrhuje v průčelí scény velké plátno s hlavou Krista Spasitele z ikony. Celkový dojem ruší snad jen balíky slámy slisované kombajnem a cinkot kovových příborů.
Do hlavní role čeledína Nikity obsadil režisér Jiřího Langmajera, který znamenitě rozehrává nejen samolibé struny venkovského prostopášníka, ale velmi přesvědčivě podává i Nikitovu závěrečnou proměnu pod tíhou procitlého svědomí. Před sebevraždou jakoby ho zachránilo jen náhodné setkání s opilým nádeníkem Mitričem (hraje Vlastimil Bedrna), ze kterého padají smutné moudrosti tohoto světa. Bedrnovy výstupy balancují na hranici kabaretních číšel - například když vysvětluje Nikitovu otci Akimovi příčinu všeho zla na staré dobré Rusi: lichvářský úrok bank umožňuje zahálku z bezplatného zisku, která plodí hřích a zločin. Ivo Kubečka jako Akim v první části nasadí bohužel příliš okatě komickou figuru, která se neumí kloudně vymáčknout, a tak se ztratídramatická konfrontacese synem Nikitou. Slávka Hozová jako Nikitova úlisná matka Matrjona reprezentuje jinou, démoničtější moudrost tohoto světa a nebýt reálných vražedných konců, vyznívaly by její výstupy jako lekce černého humoru. Odpovídající protihráčkou Nikity není bohužel ani Kateřina Macháčková, nejsou na ní příliš znát vnitřní proměny, ale ani změna postavení v domě, jehož byla kdysi paní.
Nabízí se otázka, proč pod Palmovkou sáhli zrovna po Vládě tmy? Zaujal je archaický Mrštíkův překlad spolu s apoteózou patriarchálních mravů pravoslavné Rusi? Kdyby jim šlo o samotného autora, nabízelo se jiné klasikovo drama, rovněž skandální ve své době - Živá mrtvola. V tomto nepřímém obraze vlastní osobní tragédie je ze Lva Nikolajeviče nepoměrně více než ve Vládě tmy. Pokud je mi známo, nikdo v Čechách dosud nedramatizoval Tolstého prózu Smrt Ivana Iljiče. V tomto malém veledíle, které napsal v pozdním stáří, se zabývá otázkou smrti zcela dnešním a současným způsobem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.