Vizionář, Keltský soumrak, Hrdý Costello a další povídky Williama Butlera Yeatse

„Toužil jsem, jako každý umělec, stvořit malý svět plný krásných, příjemných a pozoruhodných věcí z tohoto smutného a nevydařeného světa a ukázat pohled na jinou tvář Irska komukoli z mého lidu, kdo se podívá tam, kam já ukáži. Napsal jsem tedy přesně a upřímně mnohé z toho, co jsem vyslechl a spatřil...,“ píše osmadvacetiletý básník v úvodu k prvnímu vydání Keltského soumraku.

Rodilý Dubliňan William Butler Yeats (1865–1939) od dětství často pobýval v hrabství Sligo na severozápadě Irska, odkud pocházeli jeho rodiče. Sligo je kraj zahalený mystickým závojem. Je to místo, které v senzitivním básníkovi probouzelo zájem o vše tajemné a záhadné. Podivuhodná vyprávění zdejších venkovanů, tradované keltské legendy a příběhy, vzrušovaly Yeatsovu mysl a podněcovaly jeho fantazii. Jak zmiňuje, zaznamenal nejen věci slyšené, ale i prožité, „co leží mimo dosah všech slov“. K výročí prvního vydání Keltského soumraku (1893) i udělení Nobelovy ceny za literaturu jejímu autorovi v roce 1923, vybíráme z této knihy několik ukázek do vltavské Povídky.

Vizionář a Venkovská strašidla

V prvním příběhu autor vypráví o básníkovi, který se toulá po horách a rozpráví s pološílenými a vizionářskými venkovany nebo přesvědčuje tajemné a svědomím zatížené osoby, aby svěřily tíhu svých starostí na jeho bedra. Ve druhém pak líčí strašidelné bytosti, o kterých slyšel ve starobylé vesnici H. v Leinsteru.

Keltský soumrak

Ve čtveřici vyprávění Zlatý věk, Neúnavní, Čarodějové, Jedlíci drahých kamenů se nám otevírají živé sny a v nich dávný svět, zcela dokonalý a přívětivý, tradované lidové příběhy o féerijských bytostech, rituály vyznavačů temných sil a mystické vize pekla, které autor popisuje na základě svých zkušeností.

Sny bez ponaučení

Pohádkový příběh svým dějem velmi připomíná naši pohádku Třetí princ. Je ovšem mnohem syrovější a má současně i ambice posluchače pobavit. Yeats vzpomíná, že tomuto příběhu, který jeho příteli vyprávěl jeden stařík z galwayského chudobince, „všichni kolem potěšeně naslouchali, občas propukajíce v smích.“