Vilém Faltýnek: Každý pamětník má právo na pozitivní sebehodnocení
Hanka Malaníková se ptá režisérky dokumentárního divadla a orálně historického výzkumníka, jak nakládat s vyprávěním pamětníků.
Co mají společného kniha Ženy v pohybu, kterou vydal Institut umění – Divadelní ústav a nový projekt divadelního spolku TisíciHRAn Vydržet? Jak s vyprávěním pamětníků zachází poměrně mladá výzkumná metoda zvaná orální historie a jak dokumentární divadlo? Ve studiu se sešli Vilém Faltýnek – redaktor Národního památkového ústavu a dlouholetý spolupracovník Divadelního ústavu a Paměti národa, a Eva Čechová – herečka, režisérka a členka spolku TisíciHRAn, který se zabývá dokumentárním divadlem nejen pro školy.
Doufáme, že děti budou mít otázky a budou se ptát svých prarodičů – že naše vyprávění vyprovokuje další vyprávění.
Eva Čechová
Orální historie je poměrně mladá výzkumná metoda, hojně využívaná zejména společenskými vědami. Vilém Faltýnek v letech 2015 až 2020 spolupracoval s Institutem umění – Divadelním ústavem na vzniku orálně-historické databáze osobností českého divadla a natočil v rámci tohoto projektu více jak osmdesát rozhovorů. A předtím se sběru orálně-historických nahrávek dlouhá léta věnoval pro společnost Post Bellum.
Čtěte také
V rozhovoru popisuje, jakou roli při zaznamenávání vzpomínek hraje on coby výzkumník a v jaké roli je zpovídaný (narátor). Zmiňuje, jak zásadní je v této situaci navodit vzájemnou důvěru a jakou roli v tom hrají vzpomínky na dětství a domov. „Sleduju základní životní milníky, které máme všichni víceméně společné,“ vysvětluje Vilém a dodává: „Když se člověk uvolní, začne vzpomínat. A pak nastane ideální fáze, kdy už je ta vzpomínka samonosná, kdy běží sama.“
Optimální situace by byla, kdybych do rozhovoru vůbec nemusel vstupovat.
Vilém Faltýnek
Kruciální roli vzájemné důvěry potvrzuje i Eva Čechová: „Někdy se naši pamětníci víc rozpovídají o jednom momentu. A většinou ten moment, který se jich velice emočně dotkl, tak ten vždycky dokážou znovu a znovu, třeba po padesáté, autenticky vyprávět na jevišti. To jsou příběhy, které si samy říkají o to, aby byly vyprávěny.“ Právě tento typ příběhů nebo situací se pak pokouší přenést spolu s neherci na jeviště tak, aby zůstala zachována jejich autenticita. Zároveň by však atmosféra důvěry měla proudit také z jeviště do publika, jak Eva Čechová dodává.
Hudbu vybral: Ondřej Bambas
Související
-
Je nádherné sledovat, jak spolu dokážou mluvit různé generace, říká vedoucí Divadla Paměti národa
Divadlo Paměti národa bylo založeno loni v neziskové organizaci Post Bellum. V čem je toto divadlo výjimečné? Co se za první rok povedlo a co se chystá přinést do regionů?
-
Portréty Václava Havla nebo hry HaDivadla. Vychází druhý svazek edice České divadelní fotografie
Institut umění – Divadelní ústav v loňském roce založil novou edici s názvem Česká divadelní fotografie. Druhý svazek je věnovaný tvorbě fotografa Jaroslava Prokopa.
-
V čekárně vzpomínek. Osudy Daisy Mrázkové, autorky slavných dětských knížek
Na jejích knihách Neplač, muchomůrko, Haló, Jácíčku, Můj medvěd Flóra nebo Auto z pralesa už vyrostla řada generací.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.