Vigilie, Cesta na jitřní, Ponocný a další povídky Jana Čepa

Jan Čep (1902–1974) byl spisovatel, esejista a překladatel, jehož tvorba vycházela z katolické víry a hluboké morální citlivosti. Překládal z několika jazyků, psal pod různými pseudonymy a po roce 1948 žil v exilu ve Francii. Ve svých dílech zobrazoval existenciální otázky, vnitřní zápasy člověka a vztah k domovu jako duchovnímu zázemí i ztracenému místu.

Mezi jeho nejznámější knihy patří sbírky povídek Modrá a zlatá, Polní tráva, román Hranice stínu, eseje O lidský svět nebo vzpomínky Sestra úzkost. V roce 1991 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka.

Vigilie

V předjarním čase vrací se tulák, zamýšlí se nad svým životním osudem a opět v údivu se sklání před drsnou krásou krajiny a své rodné vsi.

Cesta na jitřní

Tma té noci byla podivně živá, prostoupená prýštěním tajemného světla a jasnost andělských křídel našeho dětství v ní zanechala nehasnoucí stopy. Těmito slovy nás Jan Čep uvádí do příběhu své baladické povídky. Právě v té noci, kdy krajina byla protkána neviditelnými drahami, se dvě postavy vydávají na jitřní bohoslužbu…

Ponocný

Představte si vesnici a v ní statek, kterému se říká U Brachů. Tam se narodil, to už je dávno, přes padesát let. Jmenuje se Josef Brach a nic mu z toho už nepatří. V té vsi je pak hospoda. Tam je teď. Byl tam i včera a přijde i zítra. Je pravidelným hostem, u piva a karet vždy vítal nový den, na včerejší zapomínal a na budoucí nemyslel.

Tak utratil svoje mládí, u bezstarostného přečkávání nechal svůj dětský sen a na duši mu lehl šedý těžký šlem. Uvědomění si marnosti svého bytí vyděsí. Co bylo, se už nevrátí. Co bude a co z toho bude, zda vzepře se nálepce ztroskotance a odhodlá se k zodpovědnému činu, je teď jen na Josefovi.

Noční návštěva

Jedné chladné, mlhavé noci zabuší na dveře sedláka Silvestra Zdráhala osud. Tři francouzští jezdci, kteří ho odvedou od rodiny, aby jim ukázal cestu pro ně neznámým krajem. Pro Silvestra, který tu zná každý kamínek a louži, by to měla být rutina – jenže strach, že ho každou chvíli jeden z Francouzů zabije, ho pomalu ochromuje. Zatímco ho pohlcuje tma a mlha, jeho rodina doma klečí na studené podlaze a modlí se za jeho návrat.

Noční návštěva je povídka o strachu, který dokáže zastínit i ta nejjistější přesvědčení, o tichém zoufalství, ale i o víře, která přetrvává, když už selhává všechno ostatní.

Ostrov Ré

Po nuceném odchodu z Československa se se stala Francie Janu Čepovi druhým domovem. Díky své jazykové erudici a kontaktům z dřívějších dob měl oproti jiným autorům situaci alespoň o trochu jednodušší. Přesto už mnoho povídek nenapsal.

Próza Ostrov Ré je jednou z mála. Vznikla na počátku 50. let. Vypravěč se v dopisu „milé přítelkyni“ svěřuje se svými dojmy a zážitky z ostrova Ré na západním pobřeží Francie. Skrze všední setkání a události mu prosvítají obrazy dávno zapomenuté, vzpomínky na domov a přátele.

V době politického tání si Čepův Ostrov Ré mohli přečíst i čtenáři v Československu. Povídka vyšla v hodině dvanácté, v srpnovém čísle časopisu Plamen v roce 1968. S nástupem normalizace se pak znovu nad dílem Jana Čepa v Československu zavřela voda a už jen někteří se dozvěděli o jeho úmrtí v Paříži 25. ledna 1974.