Vidopljasovův křik v Praze
Ukrajinská rocková skupina Vopli Vidopljasova (lidově jen VV), která v sobotu 14. prosince vystoupí v pražském Sky Klubu Brumlovka, je legendou nejen v této postsovětské zemi. Kapela, která koncem 80. let minulého století plnila sály kulturních paláců kolabujícího sovětského impéria, se na počátku let devadesátých stala miláčkem zejména francouzského publika. Hvězda VV nezhlasla dodnes.
Název si skupina vypůjčila z Dostojevského románu Ves Stěpančikovo. Osud jedné z postav tohoto příběhu - zneuznaného grafomana Vidopljasova, píšícího nesrozumitelné básně připomínající šílený křik (vopli) - v lecčems připomínal situaci alternativní hudby, kterou oficiální sovětská kultura v nejlepším případě ostentativně přehlížela. Alternativní formací zůstali VV i v nových poměrech. Po šest let trvající pařížské etapě, kdy skupina úspěšně vystupovala ve Francii, Švýcarsku, Řecku - a minimálně dvakrát do roka doma na Ukrajině - se v roce 1996 VV stávají opět výhradně kyjevskou kapelou. Ani tady i přes úřednický odpor ze své undergroundové pověsti neslevují a na oficiální scénu jsou vpuštěni až v roce 1997 po úspěchu skladby Vesna, která se stala písní roku.
V repertoáru VV najdeme jak písně v národním huculském stylu (Polonina), tak rockové balady (Krajina mrij). Hudba VV osciluje mezi punkem, rokenrolem a ukrajinským folklórem (šok způsobila píseň Halju, prychoď, v níž je tradiční lidový text naroubován na známou melodii hitu AC/DC Highway to Hell). Řada písní VV plynule přechází z rokenrolu či blues do hard-rocku až heavy metalu. Od samých počátků se skupina inspiruje indickými reáliemi, které prosakují do textů a melodií. Atmosféra koncertů VV je čímsi mezi gogolovským čarodějným Vijem a zábavou v kolchozním klubu.
Pro Ukrajince má VV význam přímo národní. Existuje totiž jen velmi málo skupin, které dnes na Ukrajině zpívají ukrajinsky. A nic na tom nemění fakt, že první písně VV byly v ruštině, k níž se kapela v poslední době občas vrací, ani to, že jazyk, kterým vůdčí postava VV Oleh Skrypka skladby textuje, filologové nazývají "skrypkovskou" ukrajinštinou, blízkou dialektu v okolí Poltavy, kterým muzikant v dětství nasákl. Nenapodobitelný Vidopljasovův křik nyní od Dněpru dolehne až k Vltavě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
