VIDEO: Smrt a vykoupení. Symfonická báseň Richarda Strausse v podání SOČRu a Alexandera Liebreicha

15. květen 2018

Alexander Liebreich letos nastoupí na svůj post u SOČRu, zároveň také převezme funkci uměleckého ředitele Festivalu Richarda Strausse v Garmisch-Partenkirchenu.  Kromě toho byl zvolen předsedou Straussovy společnost (a vystřídal tak W. Sawallische a B. Fassbaenderovou). Z odkazu „jeho osudového“ skladatele zazněla v Rudolfinu Straussova třetí symfonická báseň Smrt a vykoupení.

Richard Strauss (1864–1949) / Smrt a vykoupení

Richard Strauss začal svou tvůrčí dráhu jako autor klasického, řekli bychom brahmsovského typu. Jeho raná díla jsou vytvořena na základě klasických modelů, a i když v nich najdeme mnohé znaky budoucího typického Strausse, jako jsou rozevlátá melodika, oslnivá barevnost orchestrální palety, přece jen vyznívají jako klasicky umírněné. Z tohoto údobí se nejčastěji hrává Koncert pro lesní roh a orchestr č. 1, který je pro hornisty naprostou klasikou.

Logo

Ostatní díla z daného období – Symfonii f moll, Burlesku pro klavír a orchestr, mnohé komorní skladby – potkáme jen málokdy. Skladatelův obrat k tvorbě symfonických básní znamenal zrod „pravého“ Strausse. V duchu dobového hledání dalšího vývoje hudby Strauss rozvinul lisztovskou symfonickou báseň do nevídaných rozměrů, přičemž ho inspirovaly nejrůznější typy námětů. Těm také podřizoval stavbu kompozic, což byla jedna z věcí, kterou mu současníci vyčítali, a byl to rovněž podstatný argument pro zatracování Straussovy tvorby mladší generací. Dnes na Straussově hudbě každopádně oceňujeme až oslňující gejzír nápadů. Poté, co se uměním stalo leccos, musíme vyzdvihnout Straussovo mistrovství. Vlastně je otázkou, jestli naše uši, uvyklé lecjakým zvukovým útvarům, vůbec onu stavebnou rozevlátost vnímají…

Symfonická báseň Richarda Strausse v podání SOČRu a Alexandera Liebreicha

Smrt a vykoupení je třetí skladatelovou symfonickou básní. Po Macbethovi, díle nikoli bezvýhradně přesvědčivém a na pódiích nepříliš zdomácnělém, a naopak velmi úspěšném, jiskřivém a efektním Donu Juanovi přišel autor s dosti morbidním vlastním námětem. Teprve později byla symfonická báseň opatřena doprovodnými verši. Dílo můžeme rozčlenit na čtyři části. Začíná v dusné atmosféře; jsou tu neklidné rytmy připomínající nepravidelný tep srdce, temné souzvuky. Hobojová melodie naznačuje úlevu, ale také budoucí vykoupení. Náhle začíná druhá část. Pomyslný hrdina bojuje se smrtí. Ve třetím oddílu si hrdina promítá svůj život se všemi krásnými okamžiky i četnými konflikty. Závěr přináší v názvu díla uvedené vykoupení. V duchu myšlenek křesťanské víry, která smrt chápe jako přechod do lepšího světa, se hudební výraz mění až ve slavnostní tón.

Možná pro temnost námětu, který se nutně musel promítnout do hudebního výrazu, se tato symfonická báseň nehraje tak často, jako například zmiňovaný Don Juan, Enšpíglova šibalství nebo velmi oblíbený titul Tak pravil Zarathustra. Je to škoda, protože jde o hudbu inspirovanou. Pro lapidárnost námětu je ve srovnání s jinými symfonickými básněmi R. Strausse klasicky umírněnější a přehlednější ve stavbě.

autor: SOČR

Související

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.