VIDEO: Prago Union hrají hip hop & jazz. Podívejte se na záznam koncertu

Spolu s raperem Katoem jsou členy rozšířené sestavy baskytarista Ondřej Hauser, kytarista Antonín Dlapa, bubeník Oliver Lipenský, klávesista Jen Hovorka a DJ Ramel.

Jazz a hip-hop existují už dlouhá léta poblíž sebe. Když se podíváme do historie, spojovat tyto dva styly začali na konci 80. let nejdřív hip-hopeři jako Gang Star nebo Jungle Brothers, ale jejich jednoduchá hudba hodně postavená na rapu obsahovala jenom sporadické kratičké samply, úryvky hry jazzových muzikantů a ten, kdo poslouchá jazz, by si s takovou hudbou rozhodně nepřišel na své.

To se změnilo v roce 1991, kdy se objevila kapela Dream Warriors s mnohem propracovanější hudební složkou a v pár tracích se zajímavě dotkla i jazzu. Nejvýrazněji je to slyšet v hitu My Definition of a Boombastic (Jazz Style) se sampy skladby Soul Bossa Nova Quincyho Jonese. Ve stejném roce ovšem přišla revoluce nejvyššího řádu. Miles Davis s producentem Easy Mo Beem zahájili spolupráci na hip-hopové desce, která Davisovi o rok později vyšla posmrtně pod názvem Doo-Bop a stala se legendou a milníkem hudební historie.

Skvělý pianista a hráč na klávesové nástroje Herbie Hancock se sblížil s novými trendy, které přicházely do jazzu z rockové a populární hudby už velmi dávno, v druhém kvintetu Milese Davise, jehož závěrečná alba na konci 60. let předznamenala podobu do dnes šokující jazz-rockové desky Bitches Brew. Hancockova vlastní kapela Head Hunters, pak už úspěšně následovala trendy 70. let a přes 80. roky proplul chvíli víc jazzový jindy zase popový Herbie Hancock do 90. let k desce Dis Is Da Drum z roku 1994. Doba po Davisovi pokročila a na Dis Is Da Drum se neobjevuje jenom rap, ale taky zpěv, zručnější sampling, propracovanější aranže, novější rytmy, a tak má album Dis Is Da Dram spojnice nejen s hip hopem, ale taky s tehdy se rodícím příbuzným podžánrem acid-jazzu.

A ještě chvilku zůstaňme u jazzmanů, kteří se namočili do hip-hopového lektvaru v době, kdy lidé spojení jazzu a rapu považovali za vtip a ne za něco, co bude na scéně doutnat do dnes. Saxofonista Brandford Marsalis měl za sebou, podobně jako o dvacet let starší Hancock, na duši cejch v podobě spolupráce s permanentním revolucionářem Milesem Davisem. Ve stejném roce jako Hancock, tedy 1994, vydal hiphopovou desku s členem průkopnické formace Gang Starr s DJem Premierem, která se jmenovala stejně jako jeho nová kapela Buckshot LeFonque. Jde o jazzové album s dechovou sekcí, poctivými aranžemi, ovšem s naprogramovanými elektronickými beaty na jedné straně a na druhé straně třeba s bubeníkem Jeffem „Tain“ Wattsem a perkusionistou Minem Cinelu.

Pro konzervativní jazzové posluchače 90. let, kteří od muzikantů vyžadovali hodně zručnosti s tóny, bylo sporadické samplování jazzových úryvků do hip-hopových tracků naprosto nedostatečné a vlastně je pravděpodobné, že by se nelíbilo do dnes. Ovšem objevila se i jedna čistě hip-hopová kapela, která měla velký cit pro hudbu a nebáli se pozvat k nahrávání ty nejlepší hráče. Bylo to trio De La Soul. Jejich deska Buhloone Mindstate z roku 1993 není vždy jen jazzová, ale ukazuje, jak moc to tito hiphopeři umí s hudbou, nejen se slovy.