Victor Hugo: Chrám Matky Boží v Paříži

00020772.jpeg

Letní ranní četby na ČRo 3 - Vltava zahajuje letos čtrnáctidílná četba na pokračování z románu Victora Huga Chrámu Matky Boží v Paříži. Román figuruje v čtenářském povědomí i pod zlidovělými názvy Hrbáč od Matky Boží, Zvoník od Matky Boží či prostě Quasimodo. Victor Hugo začal tuto středověkou epopej psát v červenci roku 1830. Kniha vyšla již roku 1831. Děj se odehrává v roce 1482, kdy středověk pomalu začal přecházet v renesanci. Victor Hugo umístil do centra románu ženskou postavu: cikánskou dívku Esmeraldu, kolem níž se vytváří spletitý děj. Victor Hugo psal zároveň s napínavým příběhem lidí i apoteózu gotické architektury a zejména katedrály i s její bohatou symbolickou výzdobou, katedrály pojaté jakožto "kamenná Bible". A tak dnes můžeme Hugův Chrám Matky Boží v Paříži vnímat nejen jako strhující příběh z doby dávno minulé, ale i jako oslavu nadčasové krásy architektury, jako chvalozpěv na věčnou krásu gotické katedrály uprostřed Paříže. V režii Hany Kofránkové účinkuje Petr Kostka. Pořad byl natočen roku 2002.

Hned první věta knihy - "Dnes je tomu tři sta čtyřicet osm let, šest měsíců a devatenáct dní, co se Pařížané probudili za hlaholu všech zvonů, vyzvánějících naplno v okruhu trojitých hradeb Starého města, Univerzitní čtvrti a Nového města" - nám umožní situovat román v čase: Victor Hugo začal tuto středověkou epopej psát koncem července 1830. Kniha vyšla již roku 1831. O pět let později autor sepsal na základě své knihy operní libreto s názvem podle hrdinky Esmeralda a stejnojmenná opera s hudbou Louise Bertina se hrála bez většího úspěchu v pařížské Opeře.

Děj se odehrává v roce 1482, kdy středověk pomalu začal přecházet v renesanci. Victor Hugo umístil do centra románu ženskou postavu: cikánskou dívku Esmeraldu, kolem níž se vytváří spletitý děj. Tři hlavní mužské postavy románu - kapitán Phoebus z Chateaupersu, arcijáhen Klaudius Frollo a Quasimodo, zvoník od Matky Boží - symbolizují tři rozdílné světy - kapitán představuje monarchickou moc, arcijáhen je symbolem mocné církve a hrbáč Quasimodo představuje sílu lidu, jenž dosud nedokáže zvládat svou mohutnou energii. Rodí se moderní stát, do konfliktu se dostává lid a církev i královská moc a měšťanstvo. Neméně významným prvkem vyprávění je katedrála Matky Boží v Paříži. Victor Hugo psal zároveň s napínavým příběhem lidí i apoteózu gotické architektury a zejména katedrály i s její bohatou symbolickou výzdobou, katedrály pojaté jakožto "kamenná Bible" - v době, kdy se v Paříži objevily snahy bourat skvosty gotiky (Hugova Poznámka vložená do knihy r. 1832 přebírá argumentaci článku Válku bořitelům domů! z r. 1825). A tak dnes můžeme Hugův Chrám Matky Boží v Paříži vnímat nejen jako strhující příběh z doby dávno minulé, ale i jako oslavu nadčasové krásy architektury, jako chvalozpěv na věčnou krásu gotické katedrály uprostřed Paříže.

V režii Hany Kofránkové účinkuje Petr Kostka. Pořad byl natočen roku 2002.