Více české radosti, ale méně snímků. V Jihlavě skončil Mezinárodní festival dokumentárních filmů

„Máme o padesát snímků míň než vloni. Právě proto, aby byl čas na opakované projekce. U mnohých filmů, které v Jihlavě hrajeme, jde o jediné uvedení v Česku, a tak jsme divákům dali možnost na ně dosáhnout,“ vysvětluje ředitel festivalu Marek Hovorka. Délka akce i počet kinosálů přitom zůstávají stejné. Festivalových dnů je šest, kinosálů osm.

Soutěžní sekce Česká radost se otevírá cizincům, kteří točí za české peníze

Letos se to týká například Francouze Artemia Benkiho (film Sólo) a Slovenek Viery Čákanyové (Frem) a Barbory Berezňákové (dokument Skútok sa stal). Podle Marka Hovorky jde o velmi zajímavá díla. „Skútok sa stal se vrací ke kauze únosu syna slovenského prezidenta Kováče, sleduje pozadí mafiánských praktik slovenské tajné policie a analyzuje podhoubí mečiarismu. Sólo je unikátním příběhem fenomenálního muzikanta s duševní nemocí. A Frem je dokumentární sci-fi točená na Antarktidě,“ popisuje počiny zahraničních dokumentaristů uvedené v české sekci.

Důležitým směrem letošního festivalu je zaměření na východní Evropu

Další důležitým směrem letošního ročníku festivalu je zaměření na východní Evropu, obzvláštní pozornost je věnována Kazachstánu. Podle Hovorky jsou východoevropští filmaři v západní Evropě i za oceánem podhodnocováni. Organizátoři festivalu v Jihlavě představí studii, která to potvrzuje. Píše se v ní, jak moc (nebo spíš málo) uvádějí západoevropské festivaly filmy z východní Evropy ve srovnání se snímky z Evropy západní, Ameriky nebo Afriky.

Film je tím, co spojuje, a platí to i pro Českou republiku. Mnoho lidí se třeba neshodne v otázce současného politického vývoje, ale pak spolu můžou jít do kina nebo přijet do Jihlavy a o tématech, která filmy otevírají, diskutovat.
Marek Hovorka, ředitel Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě

Čtěte také

Robert Sedláček: Přál bych si, aby diváci u Soudu nad českou cestou přemýšleli nad svým životem

„Jsou to tristní čísla. Diskusí, která se snad v Jihlavě rozproudí, na to chceme upozornit. Filmařům z našich regionů to samozřejmě v rozvoji jejich kariér nepomáhá – o jejich filmech se dozví míň lidí, televize nemají zájem, hůře shánějí peníze na své další projekty. Škodí to i vzájemnému porozumění. Koneckonců – film je tím, co spojuje, a platí to i pro Českou republiku. Mnoho lidí se třeba neshodne v otázce současného politického vývoje, ale pak spolu můžou jít do kina nebo přijet do Jihlavy a o tématech, která filmy otevírají, diskutovat. Totéž platí i v rámci Evropy. Například v důsledku reakcí středo- a východoevropských zemí na uprchlickou krizi vztah Západoevropanů k nám znatelně ochladl. Je škoda u toho skončit,“ burcuje festivalový ředitel.

Retrospektivu svých filmů v Jihlavě letos uvede Sergej Dvorcevoj, který před lety získal vůbec první cenu jihlavského festivalu. Jeho kinematografie není rozsahem velká, čítá šest filmových děl, čtyři ceněné krátkometrážní dokumenty a dva filmy hrané. I Dvorcevojovy hrané počiny mají dokumentární ráz: režisér používá dlouhé, velmi propracované a vnitřně dramatické záběry.

Čtěte také

Jak se tohle může stát? ptá se autorka filmu Skutok sa stal. Jde po stopách slovenských mafiánských praktik

Dvorcevoj taky natočil letošní jihlavskou znělku. „Sledujeme v ní tvář ženy čekající v moskevském metru na svůj spoj. Je plná tajemství a překvapení. Prostě typický Dvorcevojův styl,“ pochvaluje si Hovorka.

Festival nabídl přes devadesát světových premiér

Rád je i za silnou kolekci děl ženských režisérek, která se letos v Jihlavě sešla. „Ženské autorky dokáží mluvit o nepříjemných tématech s úplně jinou empatií a senzitivitou, než muži. Jinak pracují s emocemi a často u nich vidíme výraznou touhu po experimentálním uchopení filmů,“ vyzdvihuje Marek Hovorka ženské vidění filmu.

Festival představí tvorbu avantgardistů Mana Raye a Felixe Soboleva, legendární režisér Karel Vachek tu uvede svoji novou šestihodinovou fresku Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie a na Vysočinu přijede i dánský střihač Niels Pagh Andersen, proslulý především díky své spolupráci s režisérem Joshuou Oppenheimerem. Tradičně si v Jihlavě přijdou na své filmoví profesionálové a návštěvníci budou moci proniknout i do zásad rozdělování peněz ze strany Státního fondu kinematografie.

Čtěte také

Festival, který si říká o kritiku. Nejsilnější filmy a trendy 23. dokumentárního festivalu Ji.hlava

Celkem tu bude mezi 24. a 29. říjnem uvedeno téměř dvě stě osmdesát filmů, z toho přes devadesát ve světové premiéře. Začíná se projekcí dokumentu Jakuba Felcmana Jaroslav Kučera Deník věnovaného jednomu z nejvýznamnějších představitelů české kameramanské školy, a první ocenění převezme autor nejlepšího krátkého dokumentu. A samozřejmě se bude i hodně debatovat. Heslo zakladatelů jihlavského festivalu ostatně od začátku znělo Myslet filmem. Důvodů k zamyšlení bude v Jihlavě víc než dost.