Veza Canetti

Kdyby germanisté při zkoumání Canettiho díla koncem 80. let neobjevili také povídky jeho manželky, dodnes bychom o existenci této pozoruhodné spisovatelky neměli tušení. Začátkem 90. let pak bylo vydáno mnoho z toho, co Veza Canetti částečně zveřejnila pod různými pseudonymy, a také to, co dosud nebylo publikováno: romány Žlutá ulice a Želva , dále divadelní hra Der Oger , soubor povídek pod názvem Trpělivost přináší růže a nedávno se na trhu objevil také soubor z autorčiny pozůstalosti Nález .

Když se Elias Canetti seznámil ve Vídni se svou budoucí ženou, byl o osm let starší židovkou španělského původu okouzlen. Oba je spojovala láska k literatuře. Veza byla navíc krásná a chytrá, dovedla zpaměti citovat pasáže ze Shakespeara. Již začátkem 30. let platila ve Vídni za uznávanou spisovatelku. Její politicky zabarvené povídky o lidech na okraji společnosti se vyznačovaly sarkasmem, který mladému Canettimu naháněl strach. V roce 1933 však byla její díla zakázána v Německu a nedlouho poté i v Rakousku. V roce 1938 se manželé rozhodli pro odchod do Londýna.

Tam Veza napsala román Želva , v němž vylíčila hrůzu pogromů, hořících synagog a bezpráví, které zachvátilo střední Evropu. V té době to však v jejím vztahu s Eliasem dávno neklapalo. Manžel ji podváděl ještě předtím, než se v roce 1934 vzali. V tomto chování pokračoval i později, ale to již svazek obou lidí fungoval spíše formálně. V době bombardování Londýna Elias odjel na venkov ke své milence. Veza ale svého muže vždy podporovala a pevně věřila v jeho literárního génia. Vedla jeho pracovní korespondenci, přepisovala jeho rukopisy, působila jako jeho lektorka i agentka. Podle posledních výzkumů se významně podílela na vzniku jeho slavného díla Masa a moc . To, že byla sama spisovatelkou, však manželé v anglickém exilu nikomu neříkali. V 50. letech bylo paní Canetti jasné, že její literární tvorba nemá šanci na publikaci ani v Anglii, ani v poválečném Německu, a zcela se tak vzdala myšlenky na vlastní psaní.

Po válce odmítla vrátit se s manželem do Vídně. Smrt ji našla 1. května roku 1963 opuštěnou v jejím londýnském btě. Údajně spáchala sebevraždu, zcela jistě však zemřela v důsledku zlomeného srdce.