Věra Jirousová: Roky se střídají. Výběr z knihy Tweety 1956–1963

17. červen 2019

O lásce, pocitech dospívání, vztazích s rodiči, touze se osamostatnit i o životě v době, která pro intelektuálku jejího střihu nebyla příliš přátelská. Texty historičky umění a básnířky Věry Jirousové z knihy Tweety 1956–1963 poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Dost lidí si alespoň párkrát za život psalo deník. Deník je svého druhu terapie, konzervant vzpomínek i nejjednodušší cesta k napsání knihy. Jen málokteré zápisky si ale zasluhují pozornost někoho dalšího než jejich autora nebo jeho blízkých. Buď musí mít zásadní literární kvalitu nebo musí být pisatel dostatečně zajímavá osobnost. To jde ostatně často ruku v ruce.

Básnířka a historička umění Věra Jirousová takovou osobností bezesporu byla. Jako Věra Vařilová se narodila v posledním válečném roce v Praze, kde se o něco později vydala na pozoruhodnou dráhu – absolvovala totiž elektrotechnickou průmyslovku. Nakonec se ale její zájmy stočily jinam a v šedesátých letech nastoupila ke studiu dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Vedle svého zaměstnání v bibliografickém oddělení Ústavu teorie a dějin umění ČSAV se pak živě pohybovala především ve světě pod povrchem oficiální umělecké scény. A jak to tak v podobné společnosti bývalo, nevyhnula se ani tolik zásadnímu činu – podpisu Charty 77, což zapříčinilo přesně to, co zapříčinit muselo. Druhou polovinu 70. let tak prožila jako uklízečka, která své básně vydávala v samizdatu. Její jméno nechybělo tam, kde se skloňoval časopis Vokno nebo skupina Plastic People of the Universe. A ke svému jménu vlastně přišla nepříliš nečekaně svazkem s Ivanem Martinem Jirousem.

A právě ona si po dlouhá léta psala deník. Začala s tím už jako malé děvče v roce 1956. Její – většinou stručné a kouzelně naivní – zápisky před nedávnem uspořádal její syn Tobiáš a připravil je k vydání v nakladatelství Labyrint, k němuž došlo loni. Kniha vyšla pod názvem Tweety 1956–1963, jímž se jí jednak dostává jistého přiblížení k současnosti, jednak také odkazuje k tomu, jak Jirousová dokonale postihla svou vlastní současnost. Tu, v níž ještě neexistovaly sociální sítě, do kterých se lidé zaplétají v očekávání instantní a rychlé reakce. Tehdy ještě psali tweety jen pro sebe, tweety soukromé, čili mnohem intimnější. A intimní zápisky Věry Jirousové nepochybně jsou. Postihuje v nich lásku, pocity dospívání, vztah s rodiči, touhu se osamostatnit i život v době, která pro intelektuálku jejího střihu není příliš přátelská.

Všechna tato témata se teď propsala i do rozhlasové verze, která je kompilátem, jakousi koláží z celého svazku. V půlhodině s Jirousovou – a hlasem Kamily Janovičové – proputujeme léta jejího přerodu z děvčete v ženu a snad i pochopíme, jak se život jí i nám všem neustále mění a Roky se střídají.

Účinkuje: Kamila Janovičová

Připravila: Klára Fleyberková
Režie: Martina Schlegelová
Natočeno v roce 2019.

Spustit audio