Věcně, s humorem, bez sentimentální vaty – Osudy Jana Koblasy

Sochař, malíř a grafik Jan Koblasa (nar. 5.10. 1932), jehož životní bilance je právě k vidění na retrospektivní výstavě v Jízdárně Pražského hradu (od 12. dubna do 8. července), patří k výrazným osobnostem evropského umění druhé poloviny 20. století.

V padesátých letech studoval na AVU v ateliérech Jana Laudy, Otakara Španiela a Karla Pokorného. Ne tehdejší nepříznivou atmosféru totalitního režimu reagoval provokujícími neodadaistickými akcemi, které vyústily v založení recesistické skupiny Šmidrů. Po celá šedesátá léta se Jan Koblasa aktivně účastnil domácího výtvarného dění, organizoval a vytvářel svobodný prostor pro neoficiální tvorbu mladé umělecké generace. V roce 1960 inicioval dvě neveřejné výstavy příznačně nazvané Konfrontace. Tehdy ho hluboce ovlivnilo přátelství s Mikulášem Medkem a Vladimírem Boudníkem a také úzká spolupráce s Krejčovým Divadlem za branou. Významným a v té době průlomovým počinem byla sakrátlní realizace (společně s Mikulášem Medkem) v jedovnickém kostele.

Srpnová okupace Československa v roce 1968 zastihla Jana Koblasu v Itálii. O rok později získal azyl v Německu a začal působit v Kielu na Mathesius Kunsthochschule jako vedoucí pedagog sochařského ateliéru. Od roku 1982 žije a tvoří v Hamburku.

Desetidílné Osudy Jana Koblasy natočil Miloš Doležal, technicky spolupracoval Ladislav Reich. Vysíláme v roce 80. narozenin českého sochaře, malíře a grafika.