Večer na téma Martin Luther: Kdyby byl zítra konec světa, ještě dnes bych zasadil jabloňku

Kazatel Martin Luther přibijí na dveře kostela v německém Wittenbergu svých 95 tezí, 1517
Kazatel Martin Luther přibijí na dveře kostela v německém Wittenbergu svých 95 tezí, 1517

„Málokdy měla jednotlivá osobnost tak velký význam pro mocný, převratný historický proces jako Martin Luther pro reformaci,“ prohlásil římsko-katolický historik Joseph Lortz. V roce 2017 si připomínáme „velké výročí reformace“, 500 let od okamžiku zveřejnění Lutherových 95 tezí.

Jejich přitloukání na vrata katedrály ve Wittenbergu je nepochybně legendou, ovšem o tom, co důležitého skutečně 31. října 1517 započalo pro evropské dějiny, církev a kulturu, v pořadu debatují Zdeněk R. Nešpor, vedoucí oboru Evropské kulturní a duchovní dějiny FHS UK; Petr Hlaváček, historik, filozof a editor, vedoucí Collegia Europaeum, badatelského pracoviště FF UK a FLÚ AV ČR; Marek Lukášek, farář českobratrské církve evangelické v Českém Brodě; Martin Vaňáč z Ekumenického institutu ETF UK.

Martin Luther

„Tady stojím, tady jsem a nemohu jinak,“ to je jeden z nejznámějších výroků Martina Luthera. A zároveň výstižná charakteristika zásadového augustiniánského mnicha a posléze „zakladatele německé reformace“. Ale opravdu byl tím, kdo se rozhodl změnit církev? Zbořit staré a nastolit nové? V jakém smyslu a nakolik promyšlené to bylo jednání? Jak souviselo se zlomovými objevy, Nového světa a knihtisku? A v neposlední řadě, byl Martin Luther poslední osobností středověku, anebo první postavou věku nového? To jsou otázky, kterými je třeba se zabývat, pokud připomínáme zmíněné výročí. „Martin Luther měl štěstí,“ zamýšlí se Petr Hlaváček, když přibližuje dějinný kontext a srovnává Lutherův osud s tragickým osudem Jana Husa. „Pro mnohé katolíky je dosud nálepkou, tím, na něhož se svalují všechny negativa,“ připomíná Martin Vaňáč.

Trochu jsem měl obavy a mám je čím dál tím víc z toho, jak moc se politizuje celá ta záležitost. V okamžiku, když jsem viděl ponožky s Martinem Lutherem, tak jsem si řekl, že toho se účastnit nebudu.
Zdeněk R. Nešpor

V souvislosti s tím uvádí evangelický farář z Českého Brodu, Marek Lukášek, že jedním ze spojujících prvků mezi katolíky a evangelíky je umělecká tvorba Martina Luthera, především jeho písně, které jsou oblíbené v liturgii obou církví. Spojuje tedy luteránství nebo rozděluje?

„Právě v souvislosti s dlouhodobou přípravou luterského výročí a výročí reformace v Německu jsem byl několikrát zván na nejrůznější akce,“ zamýšlí se Zdeněk R. Nešpor. „Trochu jsem měl obavy a mám je čím dál tím víc z toho, jak moc se politizuje celá ta záležitost. V okamžiku, když jsem viděl ponožky s Martinem Lutherem, tak jsem si řekl, že toho se účastnit nebudu. Je jistě dobré, že se i politická reprezentace a různé společenské organizace snaží ukázat Luthera a luterství jako velké téma nejen církevních, ale obecných dějin, jako důležitou součást kultury a společnosti i jako turistickou atrakci. Ale odsud potud. Někdy to vede k přílišnému zjednodušení, nechci říkat k profanaci, ale ke zjednodušení toho, oč vlastně jde, a pak je to jenom ta turistická ikona a obraz, který je z historického hlediska a z hlediska opravdového porozumění velmi málo platný.“