Ve Fričově smrti je kus heroismu. Risk mu nevyšel, říká filmový historik Pavel Jiras
Historik Barrandova – i tak se dá charakterizovat Pavel Jiras. Záběr významného filmového historika je pochopitelně mnohem širší, ale k jeho nejzáslužnějším počinům patří knižní řada Barrandov Nezapomenutelní. Nahlíží v ní na velká jména legendárního kopce, přitom často z neznámých a nečekaných úhlů. Aktuálně si vzal na mušku režiséra Martina Friče.
Většina knih nebo prací o Fričovi se, podle Jirase, věnuje filmařově činnosti za první republiky a za Protektorátu, což objektivnímu pohledu na něj ubližuje. Ve své nové, výpravné a do značné míry fotografické knize tak historik zohledňuje především Fričovu poválečnou práci včetně jeho kličkování mezi vejci po komunistickém puči v únoru 1948. Jako zkušeného režiséra ho vrchnost často oslovovala se zakázkami na propagandistické filmy, Frič se ale snažil pojímat je po svém. „Třeba si dával si záležet na hereckém obsazení. Věděl, že herci do filmu přinesou svoji duši. Kromě toho vylepšoval scénáře i jednotlivé dialogy – chtěl do nich vnést život. Při scénách v továrnách herci skutečně stáli u strojů, naostro brousili či obráběli, a dialogy tak byly pravdivější. Kromě toho vkládal do scénářů rodinné vsuvky, dával postavám zázemí,“ vysvětluje Jiras. Martin Frič se tak brzy začal odlišovat od kolegů – režisérů, kteří se poddali a sloužili. Komunističtí pohlaváři jeho filmy, i když s výhradami, brali, a především: líbily se návštěvám ze Sovětského svazu, kde točili agitky s dialogy jako ze schůzí.
O emigraci prý Frič uvažoval jenom vzdáleně. „Nepřicházela u něj v úvahu už proto, že měl silný vztah k místu, kde žil. Taky rád jezdil s přáteli do přírody. Česká krajina je neopakovatelná, stýskalo by se mu,“ soudí Pavel Jiras.
Martin Frič zemřel poté, co se 21. srpna 1968, když k nám vpadla vojska Varšavské smlouvy v čele se Sovětskou armádou, upil. Alkohol měl zakázaný, ale ten den nemohl jinak. „Šlo v zásadě o sebevraždu, ale že by se rozhodl sám sebe zabít, to ne. Byl zoufalý a nešťastný, a tolik miloval svobodu, která, jak věřil, se v Československu začíná probouzet, že to riskl. S tím, že se uvidí, co bude zítra. Ale vypil toho tolik, že mu selhal organismus a zemřel. Je to smutné, a současně je v tom kus heroismu. Nemohl se jim postavit, tak se postavil sám sobě. Řekl si: už toho mám dost! Nechci!“ říká Pavel Jiras, autor knihy Barrandov Nezapomenutelní – Martin Frič.
Související
-
Skvělý vypravěč, který nechtěl zahlcovat banalitami. Zemřel Pavel Taussig
Filmový historik, spisovatel, publicista a scenárista Pavel Taussig nás 24. srpna 2023 nečekaně opustil. Bylo mu čtyřiasedmdesát let.
-
Film, od kterého se nebudete moct odtrhnout. Jiří Mádl točí film Vlny o rozhlase a roce 1968
Scenárista a režisér Jiří Mádl právě pracuje na novém snímku. Film Vlny má oslavit hrdinství rozhlasových reportérů a techniků v roce 1968.
-
Quentin Tarantino vydává Filmové spekulace. Možná v nich o sobě říká víc, než původně chtěl
Ikonický režisér Quentin Tarantino přichází se vzpomínkovou knihou Filmové spekulace. Název je to přiléhavý. Publikace by se ale klidně mohla jmenovat i Filmová východiska.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Ze světa lesních samot
Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.
