Ve Fričově smrti je kus heroismu. Risk mu nevyšel, říká filmový historik Pavel Jiras
Historik Barrandova – i tak se dá charakterizovat Pavel Jiras. Záběr významného filmového historika je pochopitelně mnohem širší, ale k jeho nejzáslužnějším počinům patří knižní řada Barrandov Nezapomenutelní. Nahlíží v ní na velká jména legendárního kopce, přitom často z neznámých a nečekaných úhlů. Aktuálně si vzal na mušku režiséra Martina Friče.
Většina knih nebo prací o Fričovi se, podle Jirase, věnuje filmařově činnosti za první republiky a za Protektorátu, což objektivnímu pohledu na něj ubližuje. Ve své nové, výpravné a do značné míry fotografické knize tak historik zohledňuje především Fričovu poválečnou práci včetně jeho kličkování mezi vejci po komunistickém puči v únoru 1948. Jako zkušeného režiséra ho vrchnost často oslovovala se zakázkami na propagandistické filmy, Frič se ale snažil pojímat je po svém. „Třeba si dával si záležet na hereckém obsazení. Věděl, že herci do filmu přinesou svoji duši. Kromě toho vylepšoval scénáře i jednotlivé dialogy – chtěl do nich vnést život. Při scénách v továrnách herci skutečně stáli u strojů, naostro brousili či obráběli, a dialogy tak byly pravdivější. Kromě toho vkládal do scénářů rodinné vsuvky, dával postavám zázemí,“ vysvětluje Jiras. Martin Frič se tak brzy začal odlišovat od kolegů – režisérů, kteří se poddali a sloužili. Komunističtí pohlaváři jeho filmy, i když s výhradami, brali, a především: líbily se návštěvám ze Sovětského svazu, kde točili agitky s dialogy jako ze schůzí.
O emigraci prý Frič uvažoval jenom vzdáleně. „Nepřicházela u něj v úvahu už proto, že měl silný vztah k místu, kde žil. Taky rád jezdil s přáteli do přírody. Česká krajina je neopakovatelná, stýskalo by se mu,“ soudí Pavel Jiras.
Martin Frič zemřel poté, co se 21. srpna 1968, když k nám vpadla vojska Varšavské smlouvy v čele se Sovětskou armádou, upil. Alkohol měl zakázaný, ale ten den nemohl jinak. „Šlo v zásadě o sebevraždu, ale že by se rozhodl sám sebe zabít, to ne. Byl zoufalý a nešťastný, a tolik miloval svobodu, která, jak věřil, se v Československu začíná probouzet, že to riskl. S tím, že se uvidí, co bude zítra. Ale vypil toho tolik, že mu selhal organismus a zemřel. Je to smutné, a současně je v tom kus heroismu. Nemohl se jim postavit, tak se postavil sám sobě. Řekl si: už toho mám dost! Nechci!“ říká Pavel Jiras, autor knihy Barrandov Nezapomenutelní – Martin Frič.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Margaret Atwoodová: Příběh služebnice. Románová dystopie, ze které mrazí
-
Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu. Tragikomické příhody z jednoho lázeňského městečka
-
Ludvík Vaculík: Stará postel. Fascinující intimní próza připomíná 100 let od narození autora
-
Tracy Letts: Zabiják Joe. Kultovní klasika americké coolness dramatiky a úspěšný film
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
-
Pan Nikdo a bílá tma
Dora Kaprálová -
PRAŽSKÉ JARO - PRAGUE SPRING FESTIVAL - GOLD EDITION vol. 7
Bedřich Smetana, Česká filharmonie, Wolfgang Sawallisch, Johannes Brahms, Pražský filharmonický sbor, Roberta Alexander, Thomas Allen, Lubomír Mátl, Erich Leinsdorf, Miroslav Mareš, Jaroslav Vašíček, Jan Málek, Zbyněk Matějů -
Lyžák
Tereza Verecká