„Vaším učitelem byl Bůh!“ Za Birgit Nilsson do Švédska. Slavnostní ceremoniál ke 100. výročí narození jedné z nejlepších sopranistek 20. století

5. listopad 2018
Vlevo Birgit Nilsson, vpravo Nina Stemme, 1996

Není větší ceny ve světě klasické hudby než té od Birgit Nilsson. Její součástí je milión dolarů a cena se uděluje zhruba jednou za tři roky. Letos byla cena udělena počtvrté a získala ji sopranistka Nina Stemme, a to v roce, kdy si připomínáme 100 let od narození Birgit Nilsson.

Ocenění Nině Stemme předal 11. října švédský král Carl XVI Gustaf  a královna Silvia a z Královské opery ve Stockholmu sledovaly výjimečný ceremoniál díky přímému televiznímu přenosu všechny skandinávské země včetně na místě přítomné asi padesátky novinářů od Kanady po Japonsko. Pozván byl i Český rozhlas.

presentation-of-the-prize-to-nina-stemme-by-hm-king-carl-xvi-gustaf-birgit-nilsson-prize-2018.jpg

Kdo byla Birgit Nilsson? Rozhodně zcela výjimečná osobnost, nejen mimořádná operní pěvkyně s hlasem, který se rodí jednou za sto let, aspoň ve Švédsku. Její mezinárodní kariéra byla obdivuhodná, Švédsko proslavila na plné čáře, přitom nechybělo mnoho a dívka z jižní provincie Skane se stala farmářkou. Svému talentu věřila zpočátku jen ona sama, možná ještě její matka Stine, která jediné dítě v rodině respektovaného farmáře povzbuzovala a byla přesvědčena, na rozdíl od všech v okolí, že i zpěv může být povoláním. Kdo se začte do čtivé autobiografie La Nilsson / Můj život v opeře, zjistí, že se v případě Birgit Nilsson rozhodně nejedná o muzejní postavu z doby, kdy operní hvězdy zaplavovaly první stránky prestižních deníků, ale stále živoucí příklad mimořádného hudebního nadání, inteligence, vytrvalosti, disciplíny, vůle, pracovitosti, lidskosti a kolegiality.

Královská večeře u příležitosti předání ceny Birgit Nilsson Prize

Kariéra Birgit Nilsson začala v roce 1946 právě v Královské opeře ve Švédsku, následoval Bayreuth, kam jezdila zpívat sedmnáct let, Vídeňská státní opera, Teatro Colón, Covent Garden, Teatro Alla Scala, v roce 1959 poprvé Metropolitní opera v New Yorku, v roce 1966 i Národní opera v Paříži. Birgit Nilsson jako nezapomenutelná Tosca, Isolda, Brünnhilda, Salome, Elektra, Barvířka, Donna Anna, Eleonora, Lady Macbeth, Aida… Svou kariéru uzavřela v roce 1984, to jí bylo šedesát šest let. Téměř čtyřicet let (!) zpívala na nejproslulejších operních scénách, a to v hlasovém oboru, který je jeden z nejnáročnějších - dramatický soprán. Vždy lehce, sebejistě, s šarmem, hravostí, jakoby kus toho velkého hlasu byl ještě nad ní, včetně schopnosti ovládat nejmenší nuance dynamiky.

Ředitel Nadace Birgit Nilsson Rutbert Reisch na tiskové konferenci

„Její hlas měl schopnost jako laser se zanořit přímo do vašeho srdce, a to i v tom nejvzdálenějším místě od jeviště,“ nechala se slyšet čerstvá nositelka Birgit Nilsson Prize, její „pěvecká dcera“ Nina Stemme. Na rozdíl od ní Birgit Nilsson nikdy děti neměla, ale o to více myslela na příští generace pěvců a budoucnost klasické hudby. Už za svého života poskytovala začínajícím pěvcům stipendia, ale co se týká této „velké“ ceny, kterou uděluje Birgit Nilsson Foundation, si samotná Nilsson přála, aby k jejímu prvnímu udělení došlo až tři roky od její smrti. Za hlavní kritérium ocenění si vytýčila výlučně umělecké hodnoty, a to prokazatelně největších profesionálů v hudebním oboru a v době jejich vrcholné kariéry. Právě ti přitahují publikum a bez jeho zájmu nemůže klasická hudba přežít. Prvním nositelem byl Plácido Domingo (2009), Riccardo Muti (2011), Vídeňská filharmonie (2014) a v roce 2018 tedy Nina Stemme.

Pořad Reflexe: Hudba! nabízí reportáž z místa předání letošní ceny, ale také exkluzivní rozhovory pro Český rozhlas Vltava: s Ninou Stemme a jedním z nejbližších přátel Birgit Nilsson, s odcházejícím prezidentem její nadace Rutbertem Reischem. Od ledna 2019 se o odkaz Švédky Birgit Nilsson bude starat Královská hudební akademie v čele se Susanne Rydén. Ocenění se tak z Vídně přesouvá do Stockholmu, do města, ve kterém se v roce 1941 ocitla neškolená 23letá Birgit  poprvé. Už tenkrát jí Andrejeva von Skilondz na adresu hlasové výuky řekla: „Nepotřebujete žádného učitele. Tím vaším byl samozřejmě Bůh.“