Varlam Šalamov: Poslední boj majora Pugačova

10. listopad 2017

Varlam Šalamov: Poslední boj majora
Pugačova

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Hrůza, nelidskost, podvýživa... Apatickou rezignaci zdeptaných vězňů v gulagu dokáže narušit jedině smělý čin. Působivá autobiografická povídka ruského spisovatele on-line k poslechu do čtvrtka 16. listopadu 2017.

Těžba zlata v kolymském gulagu, 1934

Ruský básník a prozaik Varlam Tichonovič Šalamov (1907–1982) je typickým „autorem jediné knihy“: jeho Kolymské povídky sice stojí ve stínu proslulejšího Solženicynova Souostroví Gulag, ale patří k tomu nejhodnotnějšímu, co bylo napsáno o sovětských koncentračních táborech. Šalamov v nich od r. 1937 strávil celkem 17 let.

Čtěte takéJan Vladislav: O odpovědnosti intelektuálů: Aféra Kravčenko

Život nebo literatura. Vypravěč Varlam Šalamov

02970152.jpeg

„Pochopil jsem, proč člověk nežije nadějemi – žádné naděje nebývají, ani vůlí – kde by se vzala vůle, nýbrž instinktem, pudem sebezáchovy – stejně jako strom, kámen, zvíře.“

Šalamov studoval práva na Moskevské univerzitě, studia přerušil v letech 1926–1929, kdy byl odsouzen ke třem letům pracovního tábora. V letech 1932–1937 publikoval několik básní a próz. Od r. 1937 strávil celkem 17 let v gulagu (Kolyma). Po rehabilitaci začal znovu psát básně, které od r. 1957 vycházely časopisecky, r. 1961 vyšly jeho verše poprvé knižně. Kromě veršů psal Šalamov kratší povídkové črty o zážitcích z tábora, které kolovaly nejprve v samizdatu, poprvé vyšly v časopise Novyj žurnal v New Yorku, knižně pak 1978 v Londýně.

Působivost jeho podání života v táborech spočívá v detailním popisu jednotlivých případů a v dovedném stupňování účinku. Lidské příběhy se prolínají s drobnými událostmi, které však mívají v podmínkách tábora leckdy drtivý dopad. Šalamovovy povídky jsou stroze realistickým, autobiografickým líčením vždy jednoho konkrétního zážitku. Jejich účinnost spočívá v hrůze, kterou vyvolává popisovaná nelidskost. K nelidskosti táborového systému a ostrahy se přidávají extrémní klimatické podmínky a podvýživa. Zdánlivě neměnné ovzduší apatické rezignace zdeptaných vězňů dokáže narušit jedině smělý čin – jako v případě útěku skupiny vězňů pod vedením majora Pugačova.

Účinkuje: Alfred Strejček

Překlad: Sergej Machonin
Připravil: Petr Turek
Režie: Vladimír Gromov
Natočeno v roce 2006.

Autoři:Tvůrčí skupina Drama a literatura, Petr Turek

Související