Varhanní drone, harfy a sekulární extáze. Tak zní ideální soundtrack pro rok, kdy se čas zastavil

Americká muzikoložka Joanna Demers v roce 2015 vydala knihu Drone & Apocalypse: An Exhibit Catlog For The End of The World. V souboru esejů Demers sleduje, jak byla dlouhotónová hudba už od středověku spojovaná se zvěstováním konce světa. „Dronová hudba je hudba pro období, kdy se ukazatele času jako hodiny, metronomy, alarmy zastavily. Je to akustický základ, ze kterého se zvuky zrodily a také místo, kam se všechny zvuky navrátí,“ píše Demers. Drone ovšem není jen o zvěstování konce. Má také terapeutické účinky a v rytmu našich životů nám pomáhá s adaptací na překotné změny.

Jednu z nejvýraznějších – nejenom dronových – nahrávek Cantus, Descant má na svědomí kanadská skladatelka Sarah Davachi. Vychází z klasické hudby, minimalismu a ambientu. Zakládá si na něčem, co popisuje jako sekulární extázi. Se svým varhanním dronem chce na posluchače zapůsobit mocí, jakou má chrámová nebo kostelní hudba, ale obejde se bez přítomnosti Boha. Její patnácté album Cantus, Descant názvem odkazuje ke středověké terminologii chorálových zpěvů. Album nahrávala především na píšťalové varhany ve Vancouveru, Amsterdamu, Chicagu a Kodani. A někdo jednou řekl, že hudba Sarah Davachi zní, jakoby vycházela ze samotného středu univerza. Přesvědčte se sami.