Vánoční knižní tipy nejen pro znalce historie

13. prosinec 2013

Knižní tipy Mileny M. Marešové: František Šmahel, Jan Hus. Život a dílo, Argo; Natalie Zemon Davisová, Ženy na okraji, Argo; Boris Buden, Konec postkomunismu. Od společnosti bez naděje k naději bez společnosti, Rybka Publishers.

František Šmahel, Jan Hus. Život a dílo

Historik František Šmahel je letošním laureátem ceny Česká hlava, kterou uděluje vláda České republiky a ve vědeckých kruzích se vnímána jako „česká nobelovka“. Ocenění získal prof. Šmahel za vědecké dílo věnované dějinám středověku, období vlády Lucemburků, české reformace, husitství. To, díky čemu je František Šmahel uznávaným odborníkem, je jistě objektivita, s níž mluví o tématech, která byla dlouhodobě zatížená nacionálními nebo ideologickými kontexty – vždyť kdo by si především nevzpomněl na filmové zpracování tzv. husitské trilogie? Historik Šmahel postupuje opačně – a tím jsou jistě jeho knihy přitažlivé – skutečný příběh pozdního středověku, doby přechodové, dokumentuje na konkrétních příkladech, ukazuje zdroje, navazuje souvislosti. Ale také prezentuje lidskou stránku Mistra z Husince, například když autor uvádí, jak vášnivým šachistou byl Jan Hus v mládí.

Natalie Zemon Davisová, Ženy na okraji

03024862.jpeg

Autorka v Prologu, v němž se setkává a diskutuje se svými třemi ženskými postavami, říká: „Chtěla jsem mít ve své knize židovku, katoličku a protestantku, abych mohla porovnat, jakými odlišnými způsoby ovlivňovalo náboženství životy žen, jaké dveře otevíralo nebo naopak zavíralo, jaká slova a činy umožňovalo si zvolit.“ A tak Natalie Z. Davisová píše o židovské obchodnici Glikl bas Juda Leib, která pro své potomky sepsala rodovou historii rodiny. Glikl začala obchodovat se svým prvním manželem a také po jeho smrti se ujala podnikání – prodávala punčochy, ale také třeba perly a drahokamy. Ale je to vůbec obdivuhodný osud – ve dvanácti se zasnoubila, ve čtrnácti vdala, porodila čtrnáct dětí, z nichž dvanáct se dožilo dospělosti – což pro matku byla další „komodita“, protože při svých obchodních cestách „zařizovala“ i sňatky svých dětí.

Druhá žena, kterou můžeme potkat, má zdánlivě kontrastní osud, protože jde o řeholní sestru Marii od Vtělení. Je to jedna ze zakladatelek první dívčí školy a kláštera v Severní Americe. Ale okolnosti jejího života nejsou prvoplánově pochopitelné – vždyť Marie od Vtělení se zaslíbila Bohu sice jako vdova, ale také coby matka jedenáctiletého syna. Třetí žena z konce sedmnáctého století je Marie Sibylla Merianová malířka a přírodovědkyně, autorka knihy o evropském hmyzu. Důležité ovšem je zjištění, jak se úspěšná malířka vyrovnávala se svou proslulostí v ryze mužském světě

Boris Buden, Konec postkomunismu. Od společnosti bez naděje k naději bez společnosti Boris Budem je „kulturní kritik“ – co to znamená? Že jeho vzdělání je kulturně antropologické, ale pokud to je možné, základní linie tématu je obohacena filosofujícím náhledem. Podtitul knihy zní „Od společnosti bez naděje k naději bez společnosti“. Bylo by zajímavé, kdyby Boris Buden ve své knize vymezil základní položky nového „postindustriálního“ a „postutopického“ slohu a umělecké epochy. Ale je to ještě vůbec možné? Nežijeme zkrátka v době s otazníkem na konci?

03024863.jpeg

Buden píše: „Jedná se o symptomy hluboké proměny sociálního života v důsledku konce industriální modernity, trvající sto padesát let. Říká se, že dnes žijeme v postutopické době. Je tomu skutečně tak? Proč už se dnes lidé nedívají do budoucnosti? Kdy v ni přestali věřit? Proč máme forenzní umění, estetiku, výzkum? Kolaps komunismu je třeba vidět v kontextu krize industriální modernity, která stojí mimo dělení tehdejšího světa na Západ a Východ.“

Ukázka z knihy:

autoři: Milena M. Marešová , Karel Kratochvíl
Spustit audio