Válka skončila. Povídky Aleny Zemančíkové, Miloše Doležala, Jiřího Kratochvila a dalších autorů

Alena Zemančíková: Americká romance

Povídka o osvobozování západních Čech v květnu 1945 americkou armádou a následném smutném zapomínání. Autorka vypráví příběh amerického vojáka českého původu Rudyho Petrmichla (ročník 1924) a jedné slečny z Prahy a hovoří se v ní i o císaři Karlu IV.

Jaroslav Putík: Míla

Je konec války. Pavel se právě vrátil v zuboženém stavu domů z koncentračního tábora a pokouší se znovu začít žít. Míla se na něj přilepila na ulici. Říká se o ní, že je to rozhoďnožka, která se tahala s Němci. Pavel od ní ale hladově přijímá vše, co mu nabízí, a v hlavě se snaží zaplašit svou nedůvěru a pochybnosti… 

Povídky Jaroslava Putíka ze sbírky Pohyblivé písky spojuje intenzivní pocit mizející pevné půdy pod nohama, životní nejistota v nejisté době. Ani zde není pochyb, že se příběh Míly rodil z autentických pocitů a možná i prožitků samotného autora.

Za okupace působil v ilegální organizaci Národní hnutí pracující mládeže. V roce 1942 byl zatčen a odsouzen k těžkému trestu. Prošel řadou vězení, z nichž nejdelší a nejtěžší byl jeho pobyt v káznicích Gollnow a Landsberg am Lech a v koncentračním táboře v Dachau.

Jan Štifter: Deset

Malému Fandovi je právě deset. Vyrůstá na vsi jen se svým dědou, rodiče nikdy nepoznal. Narodil se v červenci roku 1945, to už bylo sice po válce, ale rodiče mohli zastřelit třeba werwolfové běhající po okolních lesích, mudruje malý kluk. I desetiletý člověk by měl mít vyřešenou vlastní minulost, myslí si.

Povídku Deset, křehký příběh o lidských tragédiích, které přišly s koncem války, napsal českobudějovický spisovatel Jan Štifter přímo pro rozhlas. Později vyšla v knížce Krajina roztavených zvonů.

Jiří Kratochvil: Já lóšaď

Tragigroteskní příběh živé konzervy z pera vynikajícího povídkáře – vyprávění kozáckého koně Orlanda, přechodně ustájeného v dubnu 1945 ve vile Tugendhat. Povídka z knihy Kruhová leč.

Koňské ržání zní z dálky, je konec dubna a blíží se poslední dny druhé světové války. Srp kosí, kladivo drtí, pod kopyty Rudé armády krví červená se udusaná zem. Elitní kozácká kavalerie mění Brno, vzduchem letí rubínové krůpěje a stájí jí je vila Tugendhat.

Výjimečnost těchto stájí si jako jediný uvědomuje oduševnělý arabský plnokrevník Orlando, co levou zadní načrtne grafické znázornění Euklidovy věty a s lehkostí shrne Kantovy myšlenky. Jeho očima vidíme marnost a bídu společně s dokonalostí funkcionalistické vily. Pozorujeme zvrácené choutky vojáků, do kterých je i arabský plnokrevník zapojen. A to vše doprovázené myšlenkami mravních intelektuálů. V těchto kulisách dostane Orlando možnost ukázat své vzdělání.

Miloš Doležal: Můj muž týral lidi?

On se účastnil před pětasedmdesáti lety vypálení české obce Lidice, ona byla jeho českou manželkou. On byl příslušníkem gestapa, ona tajně pomáhala zatčeným odbojářům. Manželé Felklovi. On byl po válce popraven, ona dosud žije v Německu a vrací se na místa svého dávného života.

Příběh zvláštního manželství, které bylo osudově poznamenáno dějinami a dotýká se našeho soudobého vypořádávání se s minulostí, se ve své dokumentární povídce pokusil zachytit básník a dokumentarista Miloš Doležal.

Blanka Kubešová: Zima ve Varšavě

Autentický příběh židovské rodiny z doby německé okupace Polska. Carmele odvedli muže a tak musí sama čelit nepřízni osudu. Ještě, že se jí jejich girlz, Chavu s Ariel, podařilo poslat k příbuzným do zdánlivého bezpečí na východ k Bugu. Životní podmínky se stále zhoršují a zima ve Varšavě onoho roku 1939 je obzvlášť krutá. Povídka české prozaičky a scénáristky žijící ve Švýcarsku.

Blanka Kubešová: Setkání v ghettu.

Syrový příběh z doby německé okupace Polska. Muže jí odvlekli hned na počátku války, když vtrhli do kanceláří varšavské židovské obce. Jolanda neví, co se s ním stalo. Je ještě vůbec naživu? Všude ho hledá.

O Blažejovi Abelowiczovi ale nikdo nic neví. Jolanda se ale nevzdává naděje, že se s mužem znovu shledá. Povídka české prozaičky a scénáristky žijící ve Švýcarsku.