Valéry Larbaud: Gwenny samotinká

1. únor 2007

Francouzský básník, prozaik a kritik Valéry Larbaud zemřel před padesáti roky, 2. února 1957. Jeho dílo si připomeneme povídkou Gwenny samotinká, vybranou ze souboru Dětské povídky z r. 1918. Stejně jako jiné Larbaudovy prózy i tuto povídku charakterizuje vytříbenost formy, určitá křehkost námětu a sugestivnost stylu. Zvláštní podmanivá a kouzelná atmosféra dětství staví svět dětství nad svět dospělých. Naivnost, neúplné, ale dychtivé vnímání života, náznaky vyhraněné povahy či půvabu, to vše spájí čistota a hloubka citu, dosud nenarušeného žádným kompromisem. Larbaud jako mistr komorních dějů vyžaduje od čtenáře zastavit se, vstoupit do jeho osobitého světa kultivovaného detailu a prostoty, která je skutečná i zdánlivá zároveň. "Vlastí člověka je jeho dětství," řekl kdysi Larbaudův přítel Rilke. Z překladu Aleny Ondruškové připravil Petr Turek. V režii Jaroslava Kodeše účinkuje Petr Pelzer.

Francouzský básník, prozaik a kritik Valéry Larbaud (29. 8. 1881 Vichy - 2. 2. 1957 tamtéž) vystudoval filosofii a literaturu, počátkem 20. stol. procestoval celou Evropu. Byl spisovatelem mimořádně vzdělaným, školní vzdělání si doplňoval studiem jazyků a neobyčejně rozsáhlou četbou. Ve třinácti letech poznal Verlainovo dílo a začal psát. Jeho básnické počátky byly ovlivněny parnasismem, později exotismem a zkušenostmi z cest. Jeho próza (A. O. Barnabooth. Jeho důvěrný deník) byla ovlivněna Joycem.

Larbaud napsal řadu esejů (esejistickou knihu Ve znamení sv. Jeronýma věnoval problematice překládání literatury), překládal z angličtiny (Chesterton, Conrad, Coleridge, Joyce, Whitman), uvedl do Francie řadu cizích autorů. Jeho tvůrčí dráha pokrývá dobu od r. 1902 do r. 1935, kdy ho choroba definitivně na více než dvacet let vyřadila z práce.

Prózy Dětské povídky, z nichž jsme vybrali text s názvem Gwenny samotinká, vyšly r. 1918, psát je však Larbaud začal již roku 1916 ve španělském Alicante. Stejně jako jiné Larbaudovy prózy je charakterizuje vytříbenost formy, určitá křehkost námětu a sugestivnost stylu. Zvláštní podmanivá a kouzelná atmosféra dětství staví svět dětství nad svět dospělých. Naivnost, neúplné, ale dychtivé vnímání života, náznaky vyhraněné povahy či půvabu, to vše spájí čistota a hloubka citu, dosud nenarušeného žádným kompromisem.

Larbaud jako mistr komorních dějů vyžaduje od čtenáře zastavit se, vstoupit do jeho osobitého světa kultivovaného detailu a prostoty, která je skutečná i zdánlivá zároveň.

V jeho Dětských povídkách jde více než o psychologické umění, mj. i o typicky larbaudovskou ironii vůči dětskému světu. "Vlastí člověka je jeho dětství," řekl kdysi Larbaudův přítel Rilke.

Z překladu Aleny Ondruškové připravil Petr Turek. V režii Jaroslava Kodeše účinkuje Petr Pelzer. Valéry Larbaud zemřel před padesáti roky, 2. února 1957.

Spustit audio