Valerij Brjusov: Teď, kdy jsem se probudil... Zápisky psychopata v interpretaci Michaela Bumbálka

Valerij Brjusov, narozen v roce 1873 do rodiny obchodníků, vydal své první texty už v roce 1881. V 90. letech 19. století našel zalíbení a inspiraci ve francouzských básnících (symbolistech) jako je Baudlaire, Verlaine či Mallarmé. V roce 1893 dokonce píše dopis Verlainovi, kde vysvětluje, že si dal za úkol rozšířit symbolismus po celém Rusku a prohlásit se tam jeho zakladatelem. V témže roce nastupuje na Moskevskou univerzitu, kde studuje historii, umění, filozofii a cizí jazyky.

V roce 1895 vydává první sbírku, která je zasvěcena pouze jeho básním. Jedná se o sbírku Skvosty. Tato sbírka náleží do jeho dekadentního období. V roce 1900 vydává sbírku Tertia Vergilia, jejímž srdcem je báseň s mytologickým charakterem. Mytologický charakter básní se postupně v jeho dalších sbírkách ztrácí a nahrazuje ho téma urbanismu. Ve sbírce Urbi a Orbi autora přitahují témata týkající se civilizace. Najdeme zdetaké básně, které mluví o pocitu opuštění a zapomnění. Na počátku 20. století se stal jedním z autorů ruského symbolistického časopisu Vesy, který přestal vycházet v roce 1909. Od roku 1910 postupně ztrácel symbolismus na popularitě. Brjusov se začal věnovat próze. V roce 1908 napsal historický román Ohnivý anděl a v roce 1913 další s názvem Oltář Vítězství. Po revoluci přednáší na Moskevské univerzitě a spolupracuje s vydavatelstvím Světová literatura. Umírá v roce 1924 na zápal plic.

Logo|foto:Český rozhlas

Ryze symbolistní povídku s názvem Teď, když jsem se probudil mohou čtenáři najít ve dvou výborech krátkých textů. Dříve vydaný výbor z roku 1970 s názvem Červený smích obsahuje povídky od světově známých ruských autorů. Druhá sbírka krátkých próz vydaná v roce 2004, která je již zasvěcena pouze Valerijovi Brjusovovi, dostala název V zrcadle po jedné z Brjusovových dekadentních povídek.

Povídka Teď, když jsem se probudil zachycuje niterné prožívání paralelní reality ve formě snů hlavního hrdiny, který je i vypravěčem. Popisuje vnitřní pocity, které prožívá při snění. Předpokládá, že všichni lidé jsou v jádru zlí, ale pravidla, která jim nastavuje společnost, potlačují jejich vlastní přirozenost a svobodu. Tu hledá ve spánku a snech, kde zažívá slast a uspokojení. Do těchto snů utíká před realitou, kterou mu přináší bdění. Postupně se naučí své sny ovládat, svévolně do nich předvolává různé osoby, které mučí, týrá a zabíjí. Jeho přátelé jsou ale znepokojeni jeho psychickým stavem a seznámí ho s dívkou, do které se zamiluje a s kterou se později i ožení. Stává se šťastným a jeho snová dobrodružství ustanou. Je ale opravdu všemu konec? Uspokojí manželský život všechny jeho tužby a potřeby? Všechny pocity a rozkoly hrdiny uslyšíte v interpretaci Michaela Bumbálka.