Václav Vokolek: Údolí Plakánku

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Údolí Plakánek
0:00
/
0:00

Půvaby místních názvů můžeme studovat nad mapou a nepřestávat se divit. V místních názvech se toho tolik ukrývá!

Nejen z dějin místa, ale i z předdějinných časů, najdeme tu ozvěny místních pověstí, stejně jako bizarní fantazie. Když se údolí mezi skalami jmenuje Plakánek, to se tam musíme vydat.

Zajímavé údolí Plakánek najdeme nedaleko hradu Kosti, dojdeme jím až ke vsi Střehom. Dlouhé údolí je tvořeno pískovcovými skalami, které tvoří kaňon potoka. Údolí samo o sobě působí velice magickým dojmem. V téměř kolmých stěnách, které vytvářejí bizarní podoby či jakési zbytky fantastických staveb, existuje celá řada puklin a jeskyní. Vyprávělo se, že čert, který skály obývá, unesl kdysi dceru hradního pána, a od té doby se tu ozývá její usedavý pláč.

V této romantické krajině byl v roce 1996 učiněn významný archeologický objev. Dvojice amatérských archeologů, pracujících již delší čas pod vedením archeologa Jiřího Waldhausera, se zaměřila na průzkum tábořiště trampů v jedné jeskyni v údolí.

Pánové Knobloch a Skála měli nejen štěstí, ale i neobyčejně bystré oči. Ve vyhloubení pro trampské ohniště objevili úlomek staré nádoby. Okamžitě poznali, že se jedná o keltskou památku. Za rok na to, při podrobném průzkumu bylo zjištěno, že o podzimní rovnodennosti zazáří paprsek slunce přesně na zčásti odhalený balvan v jeskyni. To byla skutečná senzace!

Knobloch-Skálova jeskyně, tak byla po objevitelích nazvána, má půdorysný rozměr 6x4m a výšku okolo 7m. Má skalní komín, který mohl být v pravěku použit k odvodu kouře. V jeskyni byla zjištěna 30cm vrstva popela a v ní se našla mísa se zataženým okrajem. Další mísa, zhotovená na kruhu, se našla v samém rohu jeskyně. Bylo potvrzeno, že sluneční paprsek o jarní a podzimní rovnodennosti, tedy 21. března a 23. září, dopadne jako zázrakem skalní štěrbinou na mohutný kámen uvnitř jeskyně. V dalších dnech se tento jedinečný jev neopakuje.

Při dalším průzkumu této závažné lokality, která poprvé částečně dokumentuje astronomický jev ve službě jakési nám neznámé rituální praxe, se přišlo na další závažné věci. Kouř z ohně, který je zapálen v jeskyni, stoupá volně skalním komínem vzhůru a vyhází přímo ze skály. To musel být viditelný efekt, jenž v pusté krajině musel být velice působivý.

Navíc bylo v jeskyni registrováno anomální proudění vzduchu, zejména večer. Peříčko k večeru stoupá vzhůru a ráno klesá k zemi. Tyto manipulace byly v antickém světě používány k věštění a jsou označovány jako pneumatické orakulum. V jeskyni bylo také zaznamenáno „upřednostněné přijímání zvuků z místa vzdáleného zhruba sto metrů a naopak jejich eliminace z míst daleko bližších“, jak poznal významný archeolog. Tato archeologická svědectví dokazují, že se tu patrně jednalo o posvátné místo, jehož význam nám nepříjemně uniká.

Můžeme se domnívat, že sluneční paprsek pronikající ve dvou svátečních dnech na kamenný stolec v jeskyni Plakánek, je nějak spojen s mystickým vnímáním posvátného světla, které tvoří základní princip světových mytologií. Třeba se tu dělo něco podobného, co zažil Rasmussen u eskymáckých šamanů:

„Když učedník poprvé zakouší mystické světlo, má pocit jako by se jeho chýše náhle zvedla; vidí daleko před sebe, skrze hory, jako by země byla obrovskou planinou a jeho oči se dotýkaly jejích hranic. Nic před ním není skryto. Vidí daleko, ale může odhalit i duši, která se zdržuje či skrývá v dalekých cizích krajích nebo ji unesl nějaký duch nahoru nebo dolů do říše mrtvých.

V údolí Plakánku si uvědomíme, kolik podstatného se stále ještě před námi ukrývá. Co můžeme najít pod příkrovem reality a neopustit přitom její hranice. Třeba i do nás někdy dokáží proniknout paprsky jasu, jen si jich povšimnout.