Václav Vokolek: Barbory, Perchty a Lucky

4. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Perchta

Krajinu ve znamení Střelce obývají přízraky, patrně je přitahuje její nevlídnost. Ta může být však jen zdánlivá. Proto dobrý poutník dokáže rozeznat i její krásy. To již vstupuje do krajiny adventu, krajiny očekávání, krajiny přicházení. Již může mrznout a krajinu pak ozdobí krajky jinovatky.

Může i svítit trochu studené slunce a to krajině adventu velice sluší. Krajina ve znamení Střelce zve jen ty nezkušenější poutníky a ti nikdy nelitují. 

Čtěte také

Lidové obyčeje předvánočního období obsahují lidové pověrečné prvky převzaté z pohanství, váží se k adventu, ale své kořeny mají v prastarých předkřesťanských tradicích. Jsou to kořeny často zcela nevysvětlitelné. Tajemné. Překvapivě souvisely s plodností. Na svátek sv. Barbory si dívky odjakživa sázely do váz třešňové odnože a dokonce zalévaly vodou z úst. Podle toho, zda rozkvetly, se věštilo, zda se vdají. Vždyť před několika dny byl svátek sv. Ondřeje, patrona nevěst. I tento den je spojen s věštěním budoucnosti.

V adventu se v krajině začínaly objevovat masky. To je jasný návrat do předkřesťanských časů do dob nám neznámých mystérií, které v lidovém prostředí zázračně přežily, i když ve zkreslené a nám nesrozumitelné podobě. První masky se objevovaly právě v den sv. Barbory. Ještě v 19. a na počátku 20. století se ve vsích objevovaly tajemné postavy, Barbory. V promrzlé krajině jsme mohli potkat bíle oděné ženy s bílými plachetkami přes hlavu. Tiše obcházely ves, dům od domu. Samozřejmě v podvečer.

Čtěte také

Do domů vstupovaly bez pozvání, v rukou metličky pro malé nezbedníky, ale také drobné dárky pro hodné děti. Z Jižních Čech se dochovaly popisy zvláště strašidelných barborek. Objevovaly se tu jako ženy s dlouhými rozpuštěnými vlasy přes moukou nabílený obličej. Přes vlasy měly zelený věneček a bílé šaty přepásané červenou stuhou. Někdy nemluvily a vyjadřovaly se pouhým mumláním: „mulisy, mulisy, mulisy“. 

Pak se v krajině, i v městské, objeví čerti, andělé, Mikuláši. To je zcela křesťanská tradice, i když v masce čerta bychom v tradičním prostředí rozpoznaly podoby dávných bohů a démonů. Ale krátce po Mikuláši se v kalendáři adventu objevovaly Perchty. Jejich obchůzky neměly pevné datum, někdy se nečekaně objevily až na Štědrý den.

Perchta také neměla jednu podobu, hodně o ní víme z okolí Roudnice. Je ustrojená do kožichu se zvířecí hlavou. Často měly masku s dlouhým červeným jazykem a bílými zuby. Perchta má velký nůž, u pasu koudel a v ruce putýnku. Raději se neptejme proč.

Čtěte také

Nejtajemnější zvyky byly spojeny se dnem sv. Lucie, který spadá na 13. prosince. To byl kdysi den slunovratu, ještě před úpravami gregoriánského kalendáře. Patrně proto je jméno Lucie propojené s latinským slovem Lux – světlo. Na tento den připadala slavnost nazývaná „dlouhá noc“. Je to zřetelně ženský svátek. Obřady toho dne jsou ozvěnami ženského kultu, ve Švédsku se noc před svátkem Lucie nazývá „noc matek“. V severské zemi dodnes bíle oděné ženy jezdí divoce na koních s rozžatými pochodněmi a lidé rozsvěcují světýlka v oknech. 

Svatá Lucie byla patronkou předení, jedné z hlavních zimních prací žen. Předení mělo nejen praktický význam, ale již od starověku symbolický. Vřeteno se vzhledem k pravidelnému otáčení stalo symbolem neměnnosti, zákonitosti a tedy osudu. Proto vždy tajemné osudové přadleny, se kterými se setkáváme nejen v pohádkách, ale i v řadě mytologií. 

Čtěte také

V jižních Čechách „lucky“ chodily v dlouhých bílých pláštích s dlouhými bílými zobany jako tajemní ptáci. Postávaly u oken a mlčely. Potom tiše vešly do světnice a perutí z husího křídla vymetaly smetí z jizby. Je to zřetelná rituální očista před skončením starého času. Očistný obřad patří k základním rituálům, předvánoční úklid je toho důkazem. 

V posledních dnech roku se zdá, že temnoty vítězí. I když se v poledne slunce dokáže objevit, rychle zmizí v nízkých mlhách. Podzimní cesty vedou všemi směry. Přes zamrzlá pole, kolem řek, jejichž voda je vroubena křehkými krajkami ledu, přes ztichlý les, jenž připomíná opuštěný chrám. Krajina ztichla a poutníka ticho v krajině přivede k zamyšlení. Pochopí, že krajina před slunovratem, krajina adventu, je plná nádherných očekávání. Najednou ví, že každá z cest vede do Betléma.

autor: Václav Vokolek
Spustit audio