Václav Riedlbauch, ředitel Nadace Bohuslava Martinů
Hostem Telefonotéky byl prof. Václav Riedlbauch, který se před rokem stal ředitelem Nadace Bohuslava Martinů.
Za krátký čas dokázal tuto instituci plně konsolidovat a dát jí přesně stanovený, demokratický řád. Využil přitom svých bohatých zkušeností z šéfování opery Národního divadla v Praze, z funkce ministra kultury České republiky, organizačního tajemníka hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze, pedagoga katedry Arts managementu Vysoké školy ekonomické a mnoha dalších.
Nadace Bohuslava Martinů je určena především k tomu, aby v rámci obecně prospěšného cíle, kterým je rozvoj české hudební kultury a hudebního života, všestranně napomáhala k poznávání, šíření a uplatňování díla zmíněného českého skladatele a k poznání jeho života i osobnosti.
Při plnění svého účelu podporuje tato nadace vydávání skladatelových děl, vznik vědeckých, literárních a publicistických prací se vztahem k jeho životu, dílu a době, dále podporuje vynikající interpretační výkony při provádění děl Bohuslava Martinů. Posláním této instituce je rovněž získávání pramenů a dalších dokumentů souvisejících s jeho tvorbou.
Václav Riedlbauch mluvil o chystaných Dnech Bohuslava Martinů, o koncertu ke stému výročí skladatelova přítele Josefa Páleníčka, o vydání knihy Jana Kapusty Neuvěřitelná kauza Martinů, hostování Národního divadla moravskoslezského v Praze a mnoha dalších akcí, které naplňují cíle, které si Nadace Bohuslava Martinů dala do svého vínku a úspěšně je naplňuje.
Nejposlouchanější
-
Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu. Tragikomické příhody z jednoho lázeňského městečka
-
Margaret Atwoodová: Příběh služebnice. Románová dystopie, ze které mrazí
-
Ludvík Vaculík: Stará postel. Fascinující intimní próza připomíná 100 let od narození autora
-
Lev Nikolajevič Tolstoj: Vojna a mír. Epochální dílo a společenská kritika z napoleonských válek
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.