Václav Marhoul: Účast Nabarveného ptáčete v Benátkách jsem musel tři měsíce tajit

„Přiznávám, že jsem v to nevěřil,“ řekl o účasti na festivalu v Benátkách Marhoul.
„Přiznávám, že jsem v to nevěřil,“ řekl o účasti na festivalu v Benátkách Marhoul.

Čtvrt století neměl český film zástupce v hlavní soutěži benátského filmového festivalu. Změnilo to až Nabarvené ptáče režiséra Václava Marhoula, který ve Vizitce s Tomášem Pilátem mluvil i o tom, jak bezútěšný je život Ukrajinců u řeky Pripjať, kde se snímek natáčel.

E-maily i zprávy mu od doby, co se začalo psát o tom, že jeho film Nabarvené ptáče zažije svou premiéru na prestižním festivalu v Benátkách, chodí v podstatě nepřetržitě. Slyšet to ostatně bylo i během Vizitky, kterou Tomáš Pilát s režisérem a producentem Václavem Marhoulem točil u slapské přehrady. Na jeho chatě, kterou v šedesátých letech postavil Marhoulův otec a kde Václav jako dítě trávil půlku prázdnin.

Natáčení filmu Nabarvené ptáče, areál bývalé káznice Brno-Cejl

Za účast v Benátkách, které mají podle jeho slov v posledních letech kvalitnější soutěž než festival v Cannes, je samozřejmě Václav Marhoul šťastný. Co přesně ale porotu italské přehlídky na Nabarveném ptáčeti přesvědčilo, neví.

„Do pravidel výběru nevidí nikdo. Já jsem nováček, většinou se ale vybírají filmy známých režisérů. Přihlíží se k hereckému obsazení a pak samozřejmě k samotnému filmu. Prostor dostává vždycky také domácí produkce. U Ptáčete se asi propojilo všechno dobré, co se propojit mohlo. Jde o to film, který není banální, má skvělé herecké obsazení i dobrého sales agenta,“ vypočítává.

Film jako dravá i líná řeka

Nabarvené ptáče je černobílý snímek s téměř tříhodinovou stopáží i těžkým tématem. Jako zásadní hendikep to ale Marhoul nevnímá. „Ptáče sice nebude film pro každého, ale má dobrý rytmus i tempo. Je jako řeka, která teče dravě i líně, chvílemi stojí, meandruje, pak se z ní stává vodopád. Když film takto udržíte, udržíte i divákovu pozornost.“

Marhoulovo drama vzniklo v koprodukci Česka, Slovenska a Ukrajiny.

Václav Marhoul ve Vizitce přiznal, že o benátském úspěchu věděl už od dubna. Nikomu ale nesměl prozradit ani slovo. Ředitel festivalu mu to zakázal, a věděl proč. „Pomalu jsem se připravoval. Ve chvíli, kdy byl výběr oznámen oficiálně, se mohl roztočit obrovský kolotoč. Nicméně tajit takovou věc čtvrt roku pro mě bylo peklo,“ přiznává režisér, který se těší nejen z prvotního úspěchu filmu, ale byl by také rád, kdyby zahraniční porotci speciálně ocenili práci jeho kameramana Vladimíra Smutného.

Peníze na film sháněl Marhoul podle svých slov přes čtyři roky.

Vedle cesty Nabarveného ptáčete do Benátek Marhoul na Vltavě vzpomíná na mládí, kdy tři roky promítal v letním kině v Novém Kníně, vysvětluje kroky, které udělal jako generální ředitel Filmových studií Barrandov na začátku 90. let minulého století, a mluví o bohatýrských osmdesátých letech, kdy se mezi sebou všichni umělci znali a chodili si navzájem na své akce. Řeč přišla také na armádu a hodnoty, které dnes zastává. Sám Marhoul je stále aktivní voják a příští rok ho pravděpodobně čeká půlroční mise na frontě.