Václav Malina: Věřím v sílu barvy a obrazu. Poslechněte si rozhlasové vzpomínání malíře, literáta, pedagoga a galeristy

6. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Malíř Václav Malina u svých děl (Západočeská galerie v Plzni, 2014)

Známý plzeňský umělec Václav Malina (1950), malíř, grafik, publicista, pedagog a kurátor mnoha výstav, v letech 2001–2012 ředitel Galerie města Plzně, čte ze svých nepublikovaných pamětí, v nichž vzpomíná na svou životní a uměleckou cestu. Premiéru Osudů, natočených v autentickém prostředí lesní samoty pod Černým lesem poblíž vesnice Radkovice na Přešticku u Plzně, poslouchejte on-line.

Připravil: Miroslav Buriánek
Zvuková spolupráce: Jiří Flossmann
Premiéra: 2. 11. 2020
Natočeno: v roce 2020

Část dětství strávil v Holýšově, od roku 1960 s rodiči a sourozenci, dvěma bratry a sestrou, bydlel v Plzni. V dětství se utvářel jeho vztah k Hodonínu a Slovácku, když jezdil k babičce do Dubňan, kde se narodila a vyrůstala jeho matka do doby, než si ji jeho otec odvedl do Západních Čech. Malina vzpomíná: „Vybavuji si v paměti své příbuzné, prababičku stařku Jestřábovou, která byla nejstarší občanka na okrese Hodonín. Na dědečka Jana Procházku, odbojáře z druhé světové války si nepomatuji, tragicky zemřel na loďce při kosení rákosu na rybníku v Šakvicích.“

Jedna z plzeňských řek, do které se vlévají všechny čtyři ostatní, Berounka, se stala svědkem i Malinovy první opravdové a celoživotní lásky. „Na jejím břehu při táboření při jednom z četných školních kurzů v květnu 1969 jsem se důvěrněji seznámil se svojí spolužačkou Annou Srpovou. A trvá to už více než půl století.“

Život učitele a posléze ředitele galerie

V letech 1968–1972 Malina studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě v Plzni a v období 1974–1979 dálkově estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u profesora Zdeňka Sýkory. V nelehkých existenčních podmínkách se svou ženou Annou vystřídali řadu míst v různých lokalitách na jihu a západě Čech (Lnáře, Mariánské Lázně).

Václav Malina: Útěky a návraty

Malina učil na lidových školách umění a jeho žena na základních. Na Střední pedagogické škole ve Stříbře působil třináct let až do jejího zániku v roce 1990. Nové místo učitele výtvarného oboru si poté našel na Základní umělecké škole v Jagellonské ulici v Plzni, odkud nastoupil na místo ředitele Galerie města Plzně, kde kromě bohatého výstavního programu a katalogů jednotlivých výstav začal od roku 2007 vydávat výtvarně literární edici Imago et verbum. Vyšlo více než 15 svazků kvalitně vypravených titulů nejen plzeňských autorů. Malina ilustroval mnoho publikací a sám napsal knihy Druhý dech (2010), Pastely (2018) a Odchody a návraty (2019).

Barvy, světlo a tvary

Malina už jako mladý utíká do krajiny se skicákem, tužkou nebo barvami. Fascinován je fenoménem světla. Vystavuje od roku 1969, uspořádal bezmála stovku samostatných výstav, téměř dvou set kolektivních doma i v zahraničí. V jeho malířském díle sehrála zásadní roli barva. Inklinuje k tvorbě malířů koloristů, jejichž dílo obdivuje. Malina se zabývá i grafikou, trojrozměrnými objekty a instalacemi. Senzualita, světlo, barva, barevná skvrna jsou atributy jeho obrazů. Vlastní mu je plenérová malba, která souvisí s jeho mladistvou zálibou v tuláctví a vandrování. Dlouhé osamocené pobyty v přírodě se skicákem v ruce si dopřává do dneška. Myslí skrze barvy a tvary. Od impresivních obrazů přešel v poslední době ke geometrickým v podobě barevných skvrn. Klasickou malbu krajináře však úplně neopustil.

Obrazy Václava Maliny

Čirý senzualismus znamená více než všechny hlubokomyslné sociálně-politické genderové a jiné úvahy dohromady.
Václav Malina

„Ne kresba a její dodatečné vybarvování, ale malba, která je určováním barevných vztahů. To je podstata kolorismu, který nelze napodobit, ale pouze pochopit. Proto se hlavním tématem mých obrazů mohou stát jevy tak elementární jako třeba Stíny na tajícím sněhu nebo Světlo na loňské trávě, jak zní názvy mých dvoumetrových obrazů, o kterých se nedá příliš filozofovat, ale dá se filozofovat před nimi. Čirý senzualismus pro mne v tomto případě znamená více než všechny hlubokomyslné sociálně-politické genderové a jiné úvahy dohromady.“

V Paříži za Jiřím Kolářem v osmdesátých letech

„To, o čem jsem doposud jen četl a znal z fotografií a reprodukcí, se najednou stalo skutečností,“ vzpomíná Václav Malina. „Když jsem přemýšlel, koho bych chtěl v Paříži navštívit, padla volba na Jiřího Koláře. Šel jsem do první telefonní budky, nalistoval v tlustém seznamu jeho jméno s telefonním číslem a adresou, zavolal jsem mu a domluvil si návštěvu v jeho ateliéru v Rue Oliviér Métra na druhý den. Jak prosté! Návštěva se protáhla na několik hodin, vypili jsme láhev beaujolais, paní Běla Kolářová nám přichystala malé občerstvení, probrali jsme situaci v Československu i ve Francii, já jsem Kolářovi věnoval svůj skromný brněnský katalog a na fotografiích předvedl, co dělám, on mi na oplátku daroval svoji krásnou monografii a několik čísel časopisu Revue K, který v té době v Paříži vydával. Velice mě povzbudilo, že se mu moje obrazy líbily, dokonce si jeden obraz u mě objednal a zaplatil předem.“

Václav Malina a Miroslav Buriánek při natáčení vltavských Osudů (2020)

Otevírání třinácté komnaty

Ve svých vzpomínkách Malina otvírá i svou třináctou komnatu: „Přelom roku 1993 a 1994 se stal pro naši rodinu osudným. Náš syn Martin, který v té době studoval druhým rokem na Fakultě aplikovaných věd Západočeské univerzity, náhle onemocněl schizofrenií. Zůstali mu jen nejbližší členové rodiny.“

Václav Malina má rád kopcovitou krajinu v Brdech odkud pochází jeho žena Anna. Blízké mu je podhůří Šumavy a Českého lesa. To všechno se samozřejmě objevuje i v jeho obrazech. Zobrazují místa, k nimž má silný vztah. To je například rybník v Radkovicích na Přešticku poblíž Plzně, kde tráví na chalupě se svou ženou podstatnou část roku. Ze zážitků při toulání přírodou a krajinou žije dodnes.

„Odcházím do neznáma a dojdu zpět. Vracím se zpátky neznámo kam.“

Pro Malinovu tvorbu je charakteristické propojení výtvarné a literární složky. Věnuje se psaní prózy i poezie.

autor: Miroslav Buriánek
Spustit audio