Václav Jamek: Literatura mě zajímá především jako dobrodružství
Hostem Telefonotéky byl básník, spisovatel, překladatel a vysokoškolský pedagog Václav Jamek, nositel Ceny Toma Stopparda, překladatelské Ceny Josefa Jungmanna a důstojník francouzského Řádu umění a humanitních věd. Jaké dobrodružné stránky v literární tvorbě nachází?
Václav Jamek (1949) je spisovatel dvojjazyčný, píše česky i francouzsky. Francouzštinu si osvojil během studia na Carnotově lyceu v Dijonu během 60. let minulého století – ano, v téže instituci, kde svého času studovali například i Jiří Voskovec nebo Václav Černý. Ve studiu francouzského jazyka a literatury, k nimž přidal i psychologii, pak pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po vysokoškolských studiích působil jako redaktor v nakladatelství Academia a především v už legendárním Odeonu, kde osm let redigoval překlady z francouzské literatury.
Podobně jako řada dalších humanitně vzdělaných a jazykově vybavených odborníků pak v nových společenských poměrech vstoupil do diplomatických služeb a ve druhé polovině devadesátých let se stal kulturním radou velvyslanectví ČR v Paříži. Jeho další profesní dráha je spojena s pražskou filozofickou fakultou, kde přednášel francouzskou literaturu.
Francouzština pro něho byla v normalizační době svobodným vnitřním světem, bariérou proti domácí skutečnosti. Svou první vytištěnou knihu, esej Traktát o chatrných divech, také napsal francouzsky a vydal ve Francii. Získal za ni v roce 1989 významné tamní ocenění Prix Médicis essay.
Ve svobodných poměrech pak doma vydal mj. existenciálně laděnou sbírku básní Surový stav, esejistickou práci Krkavčí múza, výbor studií a esejů Duch v plné práci, oceněný roku 2004 Cenou Toma Stopparda,či úvahy o současném stavu jazykové kultury (původně vycházející v Literárních novinách) O patřičnosti v jazyce. Jedna tvořící a publikující osobnost však Václavu Jamkovi nestačí: svou stránku milující grotesku, ironii, perzifláž a myšlenkovou i jazykovou hravost – které se promítají takřka v celém jeho díle – osamostatnil v jím vytvořené osobě Eberhardta Hauptbahnofa, básníka českého, pod jehož jménem vydal Knihu básňů převeršovnou, již vlastnodušně protrpěl a v řeč svázal E.H., básník český, a Nedokončený kalendář na tento rok a všechny roky příští.
Václav Jamek je také vynikající překladatel. Z titulů, které zprostředkoval českým čtenářům, jmenujme alespoň knihu Henriho Michauxe Prostor uvnitř, za jejíž převod obdržel překladatelskou Jungmannovu cenu. V současné době pracuje na překladu Montaignových esejů, na pražské filozofické fakultě vede seminář „Zkoumání literárního překladu“ a píše fejetony na společenská témata pro periodikum Listy.
Námětů k rozhovoru s Václavem Jamkem – jehož ostatně posluchači Vltavy znají z leckterých našich pořadů – se nabízelo mnohem víc, než bylo možné v Telefonotéce probrat. Nezapomněli jsme na jeho postřehy o Francii a Francouzích, na úvahy o překládání či názor na tzv. „české plebejství“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.