Václav Havel: Largo desolato. Tragikomické, absurdní a částečně autobiografické drama o tíži lidského bytí v době totality

Hra Václava Havla Largo desolato vznikla v červenci 1984, tzn. rok a půl po jeho propuštění z vězení, ke kterému komunistický režim donutily protesty západního světa i vážné zdravotní potíže disidenta. Z pocitů člověka, který ví, že se může kdykoliv octnout zase „tam“ (rozuměj v komunistickém kriminále), vyrůstá základní situace nové hry. 

Hlavním hrdinou Larga desolata je dr. Leopold Kopřiva, filozof, který se pro své dílo i postoje dostal do střetu s totalitní moci. Nikým a všemi pasovaný na vůdčí osobnost odporu a spasitele národa je vystavený permanentnímu tlaku svých nejbližších i naprosto neznámých lidí.

Leopold Kopřiva není žádný nadčlověk schopný nést na bedrech všechnu tíži světa. Propadá malomyslnosti, slabosti a strachu jako kdokoliv z nás a spíš než zůstat pro veřejnost hrdinou si přeje mít ode všech nároků a očekávání na chvíli pokoj.

Václav Havel nezapíral, že mnohé situace a postavy v jeho divadelních hrách jsou autobiografické. A také v případě Larga desolata si každý průměrně informovaný divák ztotožní Leopolda Kopřivu s jeho autorem a poměry v Kopřivově domácnosti se soukromím Václava Havla. Podobné doslovné ztotožnění ale autor opakovaně odmítal jako příliš zjednodušující:

Kdybych byl ale identifikován s Kopřivou, asi bych se dost bránil. Tak špatně jako Kopřiva na tom totiž, alespoň doufám, nejsem. Kopřiva je maximálně jen jakýsi můj hrůzostrašný sen o tom, jak by to se mnou mohlo jednou dopadnout.
Václav Havel

Že Leopoldu Kopřivovi propůjčil tolik ze sebe a svého soukromí, posloužilo Václavu Havlovi při psaní jako terapie. Dnes to svědčí o jeho autorské odvaze i schopnosti sebeironie.