„V životě výtvarníka je důležitá i náhoda,“ říká Pavel Dvorský

16. červen 2017

V Paláci šlechtičen na Kobližné ulici v Brně můžete navštívit průřezovou výstavu brněnského grafika, ilustrátora a výtvarného pedagoga Pavla Dvorského. Výstava je mimo jiné výpravou do světa lovců mamutů.

Výstava v prvním patře Paláce šlechtičen je poctou Moravského zemského muzea Pavlu Dvorskému, který loni oslavil sedmdesáté narozeniny. Celý život byl činný v oblasti vědecké, či jinak didaktické, ilustrace.

Výstava však ukazuje pouze tu část jeho práce, kterou lze označit jako populárně-naučnou. „Velká část práce, kterou jsem v životě dělal, je pro běžné publikum nestravitelná,“ podotýká Dvorský, „jsou to většinou anatomické kresby pro veterináře, pro odborníky.“ Jakkoli je tedy výstava přesvědčivá nejen svou kvalitou, ale i množstvím, prezentuje jen malou část jeho rozsáhlé tvorby.

„Jsem absolvent Umělecko-průmyslové školy v Praze. Měl jsem obrovské štěstí na profesory, jsem jeden z mála žáků Jiřího Trnky a potom jsem absolvoval u Zdeňka Sklenáře,“ vysvětluje výtvarník.

Expozice ilustrací Pavla Dvorského.

„Moje studium bylo v těch nádherných šedesátých letech prosto konfliktů s režimem, ale za normalizace přišlo vystřízlivění. Nejsem žádný velký hrdina, i když jsem inklinoval k disentu a kamarádil se s lidmi kolem Jana Steklíka. Už jsem myslel na rodinu, a tak jsem hledal uplatnění, které by nekolidovalo s mými etickými postoji. Shodou okolností jsem se dostal do nakladatelství Artia a tam jsem začal ilustrovat tento typ literatury. I když jsem si zpočátku myslel, že to bude epizoda, stalo se to náplní celého mého života,“ bilancuje Dvorský. Navíc už 27 let učí na brněnské Střední škole umění a designu, kde je vedoucím oboru ilustrace.

Pavel Dvorský dlouhodobě spolupracuje s archeology a antropology jako Jan Jelínek (1926 – 2004), Jiří Svoboda, Petr Neruda… „Pokud jde ale o objem mé práce, daleko víc jsem nakreslil květinek, ptáčků, zvířátek,“ směje se Dvorský, „významné archeologické nálezy se nenacházejí každý rok.“

Expozice kreseb Pavla Dvorského.

S nakladatelstvím Albatros spolupracoval na dvanáctidílné encyklopedii Svět zvířat. „S deseti kolegy jsme nakreslili všechno, co se hýbe a leze, je to knížka ve svém oboru špičková. Vyšla i v USA.“ Na výstavě je asi desetina z několika tisíc kreseb zvířat, které Dvorský pro encyklopedii zhotovil.

Na antropologa Jana Jelínka (zakladatele Anthroposu) vzpomíná výtvarník takto: „Na mě působil velice romanticky a živelně. Výtvarně jsme se ale neshodli. On měl představu, že archeologická rekonstrukce by měla pokračovat v duchu Zdeňka Buriana – romantickém patosu pravěku. To mi není blízké, i když si Zdeňka Buriana nesmírně vážím, jeho kreslířské schopnosti jsou nevídané. Chtěl jsem to ale dělat jinak.“

Expozice kreseb Pavla Dvorského.

Na příkladu svých ilustrací knihy Jiřího Svobody Pavel Dvorský vysvětluje, že ho vždycky zajímalo, jak na to archeologové a antropologové přišli, že to v pravěku vypadalo tak, jak ukazují kresby Zdeňka Buriana.

„Snažil jsem se proto do svých kreseb zakomponovat i nálezy: otisky pravěkých rostlin v hornině, detaily vykopávek a podobně. Všechno, co je tu nakresleno, je dokumentováno v té nálezové situaci.“ Proces je pro Dvorského zajímavější než výsledek, který se stejně s vývojem archeologie a antropologie stále mění.

„Taky jsem se chtěl odlišit od Zdeňka Buriana. Když jsem se v Artii setkal s první knížkou tohoto typu, byl jsem mladý kluk po skončení školy a nabídli mně knížku Zdeňka Sklenáře o pravěku. Byl jsem nadšený, že mám takovou nádhernou zakázku, a ptal jsem se těch redaktorů, jak jsem si to zasloužil. Odpověděli mi, že to nabídli pěti lidem a nikdo to nechtěl dělat. Všichni se báli konfrontace se Zdeňkem Burianem. Proto jsem se už od počátku snažil to dělat hodně jinak.“

Akademický malíř Pavel Dvorský.

Pavel Dvorský začínal s vědeckou ilustrací v 70. letech a věnuje se jí dodnes. Kromě kreseb rekonstruujících pravěk vystavuje v Paláci šlechtičen ilustrace určené do pomologického atlasu. „Je to kniha, která dala strašlivou práci, kreslil jsem ji tři roky,“ vypráví autor. „Důsledně jsem kreslil podle živého materiálu. V zimě dřevo, pecky, na jaře květy, přes léto listy a na podzim plody. Myslel jsem si, že je to otrocká práce, ale vzbudila mezi lidmi možná největší zájem, protože jsme národ zahrádkářů. Z devadesáti kreseb už jsem většinu rozdal.“

Pavel Dvorský ilustruje i knížky pro děti a na výstavě můžete vidět také jeho kresby pro encyklopedii ptáků. Těch nakreslil na sto padesát. „Nejbližší je mi ale antropologie, ta mě zajímá i jako laika,“ přiznává se výtvarník. „Jsem sice ze zahradnické rodiny, můj otec byl ředitelem zahradnické školy, ale sám jsem amatér, nejsem zahradník.“

Výtvarník není ani sběratelem známek, přesto si vždycky přál vytvořit nějaké poštovní známky. „Nikdy jsem ale nezjistil, z jakého důvodu se na mě Česká pošta obrátila. Takže v současné době už vyšla moje desátá poštovní známka – s portrétem básníka Josefa Kainara. Ta na výstavě není, protože ještě voní tiskařskou černí.“

Na známkách jsou buď portréty význačných osobností jako Charlese Darwina a Louise Brailla, nebo významné stavby. „Nejraději mám katedrálu v Třebíči, kde jsem se snažil vyjádřit magičnost toho prostoru,“ uzavírá Dvorský.

Spustit audio