V & W naší doby

7. květen 2004

Vltava - výchozí obrázek|foto:Český rozhlas Vltava

Není daleko od pravdy ten, kdo soudí, že z divadelních prken živa byla a je česká populární hudba. Tmavomodrý svět, Šaty dělaj člověka, Tři strážníci, Dnes naposled, Pramínek vlasů, Tulipán - všechny zmíněné skladby se staly evergreeny poté, co si "své" odsloužily v divadelních hrách či jevištních písničkových pásmech. Silná melodie, nápaditý text - zdánlivě jednoduché, leč nad síly většiny "hitmakerů" současného českého popu.

Také písňová tvorba dvojice Vích - Weinberger (ne nadarmo novináři často vypichují počáteční písmena jejich příjmení) vyrůstá z divadelního prostředí. Z rozličných ingrediencí jejich improvizovaného autorského kabaretu, uváděného ve Vinohradském kavárenském divadle, na scéně DAMU či v Městském divadle v Mladé Boleslavi, stojí nejvýše právě jejich písně, sebrané na albu Víte co leželo za městem.

Rukopis hudebního skladatele Romana Vícha dobře znají příznivci filmů Tomáše Vorla - s výjimkou Českou televizí nedávno uvedeného Kamenného mostu, kde "magikomickou" atmosféru Prahy skvěle vystihl Vladimír Franz, byl Vích autorem či spoluautorem hudby ke všem Vorlovým celovečerním snímkům (Kouř, Pražská pětka - povídka Oldův večírek, Cesta z města, Z města cesta). Od 80. let jeho schopností využívají i divadelní tvůrci - s režisérkou Hanou Burešovou pracoval na inscenacích pro Divadlo v Řeznické i Divadlo J. Průchy, s Jaroslavem Duškem a Petrem Niklem vytvořili na zakázku Divadla Archa odvážný projekt Opera La Serra. Zatímco Vích pracuje jako ředitel jednoho pražského gymnázia, Jiří Weinberger je profesí matematik, specializující se na oblast řízení projektů a případných rizik, zkrátka "řeší problémy". Vynalézavý je však i coby umělec a spíš než z jeho herectví je to poznat na jeho literatuře - píše eseje, písňové texty a básně (vyšly v knihách Kroky po krách či Povídá pondělí úterku).

CD Víte co leželo za městem|foto: Radioservis

Nejnovější album této zvláštní dvojice přináší tucet posmutnělých písní, rozjasňovaných milými, až nonsensovými verši ("a tak tu Ema s tetou, a teta s dietou, Popokatepetl si pletou s amoletou"). Nahrál je sám Vích (jen s kytarou a rytmikou vypomohl Lubomír Horňák), který byl i nejčastěji za mikrofonem. Jeho plíhalovsky ztišený, jakoby neumělý hlas zajímavě kontrastuje s rázným a suverénním zpěvem hostující Pavly Vojtkové, která je výborná zvláště v úvodním úsměvném i hořkém šansonu Jestli mě namíchneš. Příznivci nahrávek, jimiž svou písňovou tvorbu před lety "zakonzervovalo" Divadlo Sklep, stejně jako ctitelé chytrého písňového hračičkaření Suchého a Šlitra či Skoumala a Vodňanského si ovšem přijdou na své i v mnoha dalších skladbách tohoto pozoruhodného alba.

autor: Milan Šefl