„V továrně na makarony stalo se, že pod tančícími zajatci probořila se podlaha i s hudbou…" aneb Co ve válce dělali čeští vojáci, když nebojovali
„Vše, co voják dělá, když nebojuje a nepřítel je daleko," – přesně tím se zabývá desátý díl vltavského cyklu Polní pošta, který čerpá z pamětí, deníků a korespondence českých vojáků v první světové válce.
Kromě výcviku, boje a přesunů s sebou válka nese i časté čekání a utloukání času. Čerstvý příslušník čs. legií Jaroslav Janda pobýval v létě roku 1918 v okolí francouzského města Epernay. Ve volném čase s přítelem Františkem Záhoříkem podnikali pěší výlety po okolí.
„Chodili jsme se Záhoříkem na houby do blízkého lesa. Sbírali jsme hříbky, kozáčky i holubinky. Vydlužili jsme si od selky kastrol a houby jsme čistili a krájeli ku smažení. Selka nad námi lomila rukama a vodila sousedky, všechny nás varovaly, že zemřeme, že se otrávíme. A když jsme pak jedli a pochutnávali si na nich, to bylo teprve nářku. My však na to nedbali. Ráno jsme měli volno, proto jsme spali dlouho. Selka opravdu myslela, že jsme mrtví, vylezla po žebříku nahoru a volala na nás. Potěšilo ji, že jsme živi a zdrávi." František Jaroš zase vzpomíná na fotbalové zápasy ve vojenském výcvikovém táboře v Maďarsku.
„4. listopadu jdeme však do Ostřihoma hromadně, neboť se tam koná footballový zápas naší táborové jedenáctky proti jednomu z nejpřednějších budapešťských klubů (Lituji, že jsem si jméno nepoznamenal.) Naše jedenáctka složena jest z vojínů – Čechů, členů různých předních pražských klubů. Po úporném zápase vítězí ‚naši' v poměru 2-0, což vyvolává u přítomného místního obecenstva ohromnou bouři. Maďaři si však vyjednají na příští neděli odvetný zápas, proto v neděli 11. listopadu táhne téměř všecko vojsko i důstojníci (v naší jedenáctce hraje též jeden nadporučík) znovu do Ostřihomu. Na hřišti jest kolem dokola diváků doslova nabito. Ačkoliv jest hřiště po dešti blátivé a kluzké, naši se tuží. Ale ani Maďaři nelení a tak končí poločas 1-1. V druhé půli naši přidávají, získávají druhou branku, a za ní třetí a za stavu 3-1 zápas končí.
Způsob trávení volného času se velmi lišil u mužstva a důstojnického sboru. Sedmadvacetiletý inženýr Bohumil Sperling z Brna odjel na přelomu srpna a září 1916 na sočskou frontu. Volný čas, kterého tam vzhledem k situaci býval dostatek, trávil mladý poručík mimo jiné svou zálibou – fotografováním.
„20. 9. Provedl jsem několik fotografických studií se žlutým filtrem. Jsem zvědav na výsledek. Večer je v oficírské mense bečka piva, a tak přece zase změna... Stále stejně leje a je zima. Čtu knihy, které mi Tonda donesl, a tak zabíjím čas. Dělám pár kopií na Gaslichtpapier."
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
