V Sirupu se špatně plave

Divadelní obec u nás už léta volá po současné české dramatice. A nelze říci, že by se toto volání odbývalo bez ozvěny. Jaká je její kvalita, to ponechme pro tuto chvíli stranou. Pravdou zůstává fakt, že česká dramatika rozhodně nezemřela. Důkazem může být např. premiéra hry Ivy Volánkové Stísněná 22 ve Stavovském divadle nebo inscenace Sirup v Dejvickém divadle. Umělecký šéf divadla Miroslav Krobot napsal a sám si odrežíroval hru, která rozhodně pobaví, ale přitom dokáže i sarkasticky tepat do některých společenských nešvarů. Sirup Bio 1000 je jeden z mnoha dealerských produktů. Měl by zázračně léčit všechny možné i nemožné neduhy. Jeho prezentace nám povážlivě připomene nabídky českých teleshopů. Sirup je však hra o lidech, kteří ho nabízejí. Ani ne tak o jejich práci, jako spíše o únikových cestách před ní, o drobných i větších podvodech, které pácháme na sobě i svém okolí.

Z představení Sirup|foto: Dejvické divadlo

Hlavní hrdina Knobloch se řadí mezi úspěšné obchodníky, kteří jdou v businessu tvrdě za svým, v osobním životě se ale ve všem topí. Rozvedený muž, který se pouze na dálku informuje o životě svého syna. Krade rychlé chvilky s milenkou, která je manželkou jeho přítele. Mariin jednotvárný způsob pohybu i řeči divákovi napoví, že u této ženy asi vášnivé osvobození z nudného stereotypu Knobloch nenalezne. Ani krátký románek s dívkou Martou ho z životní letargie nevyvede. Marta má sice proti Marii vášně víc než dost, ale neprožívá ji, jen s ní experimentuje. Nehledá lásku. Ani sex jí nepřináší příjemné prožitky, je to pouhý zdroj výzkumné práce. Galerii bizardních postaviček doplňuje Knoblochův kolega Havlena, jehož únik z reality se odráží ve sbírání sprostých reklamních sloganů. I Mariin manžel Hnízdil pro ukrácení času kutí a vyrábí např. vzducholodě. Počáteční soucit s člověkem na vozíku mizí ve chvíli, kdy divák zjišťuje, že Hnízdilova invalidita není fyzickou indispozicí, ale prostým balamucením okolí a dožadováním se pozornosti. Uprostřed scény přeplněné papírovými krabicemi se nakonec nejsympatičtěji jeví zprvu nesnesitelná Knoblochová. Cupitavými krůčky na vysokých podpatcích pobíhá mezi krabicemi se sirupem a problémy se svým nezbedným synem, o němž nepřestává vyprávět.

Krobotova inscenace nese podtitul hra ze života. Pokusila jsem se zdůraznit některé její tragikomické tóny, ale to neznamená, že by Sirup přestal být rozvernou hříčkou o dealerech a jejich zázračných produktech. Dovolím si ale též citovat autora, kterého při psaní hry zaujalo, že "sirup je sladký a dobrý, ale špatně se v něm plave".