V Rotterdamu vyhrála srbská teenagerka

Rotterdamská soutěž nabízí první či druhé filmy většinou mladých režisérů. Slouží tak k objevování talentů, neotřelých titulů či snímků, které přinášejí nějak svěží, neotřelé zprávy o našem světě. Srbský snímek Klip, který vyhrál letos v nizozemském přístavním městě, je tak trochu vším tím zároveň.

V první řadě nás zavádí do světa srbské, ne-li východoevropské náctileté mládeže, která dospívá v pocitech postsocialistického marasmu a provinční deprese. Cítí se uzavřena v jeho bídě a bezvýchodnosti. Její život je pohlcen nevraživostí, záští. Kluci a holky nevědí, co sami se sebou, nemají žádnou oporu. Přišli akorát předčasně o ideály, pohrdají zkorumpovanou společností, někdejším komunismem či válkou. Stydí se za své rodiče a sebeničivě revoltují vůči všemu, co si ještě uchovalo nějakou hodnotu. Svoboda se jim mění v bezednou prázdnotu, jak sotva dospělé děti ubíjejí celé dny marnivosti či nudy.

Hlavní hrdinkou filmu Maji Miloš je šestnáctiletá rozmazlená dívka, která žije každodenními výstřelky. Oddává se drogám, tvrdému alkoholu a syrovému sexu – a to všechno si natáčí na mobilní telefon. Vyzbrojená stále ještě svěží krásou bezstarostně experimentuje s mladickým tělem. Sotva rozlišuje mezi vztahem a náhodnou známostí, mezi něhou a násilím. Umí být krutá, stejně jako se stává obětí náhodných vztahů, rychlých setkání. Nezůstává nic trvalého, jen série trhavých klipových záběrů z každodenních večírků, které končí kocovinou, bolehlavem a depresemi.

Snímek je tak trochu moralitou, ale i pokusem o introspekci další ztracené generace mládí, která vyrůstá v úpadku kultury ovládané médii. Co je na tom syrovém, svěžím a vibrujícím titulu asi nejvíce šokující, jak ti hrdinové bez zábran snadno přejímají ony filmové, televizní či mediální vzory. Napodobují erotické tanečnice v MTV i internetovou pornografii. Exhibují, jsou plní narcismu, jehož odvrácenou stranou je nenávist vůči všemu okolo. Zůstává jediná hodnota, vzhlížet se v sobě, stylizovat se. Tyto děti si hrají na akční filmy, pohrávají se vztahy, jak to viděli v televizi. V pozadí se vyjevuje ona masmediální nekultura, která vzala se všemi komerčními televizemi, laciným pornem a pitomými americkými filmy tu vyprázdněnou východní Evropu útokem. Klip je totiž velmi zneklidňující zprávou o východoevropské mládeži. Jak divoce, bez zábran a bez naděje dorůstá do dnešního světa, o němž jsme si mysleli, že by měl být plný svobody a nadějí.