V průrvách paměti

16. červenec 2004

O málokterém ze současných českých spisovatelů platí ono známé "celý život píše jednu jedinou knihu" tak přiléhavě jako o básnířce a překladatelce Viole Fischerové (nar. 1935). Její v pořadí sedmá sbírka veršů nazvaná Nyní, kterou vydalo nakladatelství Petrov, v sobě nese všechny znaky sbírek předcházejících a tvoří s nimi kompaktní celek. Vnitřně komponovaný, kdy každá sbírka má svůj nezaměnitelný půdorys; málomluvný, zdánlivě strohý jazyk, jakoby břitvou osekaný, a možná právě proto tak palčivě zanícený a plný sugestivních, přesně vykroužených obrazů a scén.

I v nové sbírce poznáváme autorčino známé teritorium: ohledávání terénu vlastního života, zpytování, vzpomínání, přibližování se k mrtvým a rozmlouvání s blízkými živými i čisté srozumění se zvířaty; čas jako nezadržitelné plynutí i jako prostor paměti a poznání, až zlatnicky přesné odvažování slov a odvažování se vyslovit, pokusit se dohmátnout hranice mezi vyslovitelným a mlčením.

Avšak tentokrát se básnířce podařilo protavit přeci jen ještě hlouběji. Nebo jinak - ražba byla natolik soustředěná, že reliéf básní vystoupil jasně a ostře. Ne že by v předcházejících knihách nebylo intenzivního zkoumání minulosti, ale právě v této nové knížce cesta proti proudu času (tak hluboce svázaná s naším "nyní" a přitom tušením zítřka) vede až k postižení prvotní zkušenosti, k iniciačním zážitkům z dětství, k matce a otci. Sama autorka "napovídá" na záložce knížky: Klíčem k nyní je v této sbírce válečné, ohrožené dětství. A verše jsou i svědectvím o prvotní dětské magii - prvním kroku k poezii.

Sbírka Violy Fischerové "Nyní"

Básnířčino usilovné navracení se připomíná situaci, kdy ve tmě bytu popaměti a netěkavě šmátráme po vypínači, který nakonec najdeme. Snad tím "osvětlením" mohou být také nálezy průrvy paměti, která v nás vězí, a jak v naléhavých básních své nové sbírky dosvědčuje Viola Fischerová, tajemně spojuje s Božím vědomím:Pane Ty víš / o úzkostech toho dítěte.

autor: Miloš Doležal
Spustit audio