V. P. Borovička: Všední obličej Jessie Woodpeckerové. Jiří Bartoška v hlavní roli hry o osamělosti a naději na americkém předměstí

Jiří Bartoška exceluje v roli černocha, který není „tak docela černej“ a Eduard Cupák jako jeho kámoš. „Jmenuju se Caesar Bonaventura a nejsem docela černej, kůži mám spíš jako milionář po dovolené. Někdy se mi zdá, že mám hezký jméno, ale pro všechny, co mě tu znají, jsem prostě Jef,“ říká hlavní hrdina a zároveň vypravěč původní rozhlasové hry Václava Pavla Borovičky Všední obličej Jessie Woodpeckerové. Vede osamělý, ale celkem spokojený život. Každé ráno rozváží po domácnostech čerstvé mléko zákazníkům, občas ho jeho kamarád Flagler vytáhne na skleničku.

Každej obličej je všední jen tak dlouho, dokud je ti lhostejnej.

Všední běh věcí se však změní, když mezi Jefovy zákazníky přibude nová nájemnice – Jessie Woodpeckerová. Jeden pohled do jejího obličeje Jefovi stačil k přesvědčení, že právě tohle je dívka, kterou po celý život hledal. Jenže než se stačí vyslovit, stane se z Jessie Woodpeckerové div ne celebrita, když vyhraje soutěž o nejlepší reklamní slogan na prací prášek. Možná, že teď už nebude chtít odebírat svou láhev mléka. A co když se ze svého bytu odstěhuje do lepší čtvrti?

Příběh o lásce z předměstí fiktivního amerického velkoměsta napsal v roce 1986 Václav Pavel Borovička (1920–2004), v té době už známý jako autor literatury faktu (např. Atentáty, které měly změnit svět) a televizní scenárista (Chalupáři, Jen ho nechte, ať se bojí, Můj brácha má prima bráchu…). Uplatnil v ní dobré znalosti amerických reálií, které načerpal, když v USA shromažďoval materiál pro své populárně naučné knihy. Scénáře se ujali dramaturg Pavel Minks a režisér Josef Hajdučík, hudební a zvukovou realizaci dostal na starost Josef Plechatý. Ve studiu se tehdy sešli Jiří Bartoška, Eduard Cupák, Isabela Sieglová a Vladimír Fišer.