V Klatovech vystavují díla Karla Šlengera, předjezdce informelu a Art Brut

Jako poradce při výběru tehdy asistoval hybatel celé akce, malíř František Tichý. Jak to, že po této „intervenci“ do českého výtvarného umění, v něm Šlenger nezaujal významné místo? I na tuto otázku odpovídá výstava výtvarného díla Karla Šlengra v klatovské galerii U Bílého jednorožce, kterou připravila kurátorka Lucie Šiklová.

Beatnické začátky

Karel Šlenger se narodil 5. dubna 1903 v Chomuticích, ve vsi mezi Novým Bydžovem a Hořicemi. Tatínek učitel, maminka ze mlýna v nedaleké Oboře. Karel je pátý ze šesti sourozenců. Z Chomutic pochází rovněž básník Josef Hiršal a z nedalekých Ohnišťan houslista Smetana, s kterými se Karel přátelí a které oba portrétuje. Hiršalův expresivní portrét z roku 1937 připomíná portréty Oskara Kokoschky a podle Šiklové patří k vrcholným podobiznám kumštýřů třicátých let. Své dospívání a umělecké začátky Šlengr pojal originálním způsobem, kterým by se mohl přihlásit k beatnikům. Ale Šlengr byl průkopníkem, což v jeho případě znamenalo, že se objevoval ve špatném čase na nesprávném místě. S převratnými nápady většinou přicházel příliš brzy, někdy se ovšem také trochu opozdil. Lucie Šiklová, která se Šlengrovým dílem zabývá mnoho let, ve svém článku k první významné výstavě, „objevitelské“ výstavě, malířova díla v pražské Národní galerii v roce 2006, napsala: „Poustevničil ve vlastnoručně ušitém spacím pytli na půdě rodné chalupy, pozoroval pavouky, nakreslil a napsal ironicky humorné pojednání Pabouci – kus života. Po filosofických extempore (dvakrát se pouští do studia filosofie – jednou v Praze na filosofické fakultě, podruhé v Paříži na Sorbonně) se natrvalo přiklonil k malování a naplnil beze zbytku představu malíře-rozhárance s dlouhými vlasy, věčně chudého, který si vyrábí i vlastní barvy. Chodil na pryskyřici do lesa, jindy barvy obohacoval hlinkami po malířích pokojů, zašíval a sešíval hrubé jutové pytle, vařil klih, chodil po kraji, ve dne jezdil na kole po okolních vsích a dával hodiny hudby. Učil hře na housle a klavír, uměl i na akordeon a varhany, což dává k dobru v jedné ze svých žádostí, když si pohrával s myšlenkou stát se misionářem. Pochopitelně neúspěšně, nebyl praktikujícím katolíkem a do kostela chodil tak zazpívat o půlnoční.“

Karel Šlenger: Valpurgina noc, 1935, olej, překližka|foto: Galerie U Bílého jednorožce Klatovy

Hledání rukopisu

Malířská kariéra Karla Šlengra mi připomíná osud dalšího solitéra české výtvarné scény, Zdenka Rykra, především co se týče intenzity hledání vlastního rukopisy, které někdy nese rysy hektické překotnosti. „Šlenger zvládl různé výtvarné polohy, ke kterým dospěl po své vlastní cestě“ píše Lucie Šiklová ve zmíněném článku a pokračuje. „Některé jeho miniatury nepřesahují rozměrem velikost poštovní známky, jiná jeho několika­metrová plátna odpovídají nástěnným malbám. Intimita versus vize, poselství. Malé – velké. Exprese i neoklasicismus. Lehké kubis­tické ozvěny. Primitivismus. Vysoké vrstvy barvy – hladký, téměř staromistrovský štětec. Akvarelové skici dotažené do estetické dokonalosti. Je malíř-hledač, má silná i slabá období, v malování i v životě. Stabilní je snad jen situace finanční: stále pod minimem. Na přelomu 20. - 30. let Šlenger žil v Paříži a dotkl se zde metod a výrazů různých uměleckých směrů, z nichž nejblíže mu byla tzv. Pařížská škola. V expresivitě však zašel mnohem dál, v strukturách, připomínajících mnohdy již reliéf, zhmotňoval své pocity a stavy, a tak se na počátku 30. let stal ještě před Jeanem Fautrierem anticipátorem informelu. Podobně lze uvažovat nad částí jeho díla v souvislostech s Dubuffetem a Art brut.“

Karel Šlenger: Noční koupání, 1939, olej, plátno|foto: Galerie U Bílého jednorožce Klatovy

Malíř jede s Duší zase zpátky

Itinerář míst navštívených Karlem Šlengrem je úctyhodný: Paříž, Provence, francouzská Riviéra, Alžír, Tunis, Itálie, Sicílie, Cařihrad, Balkán, Jugoslávie, Bulharsko, Rumunsko. Teplý jih střídá s pobyty v chomutické chalupě, výpady do cizích krajin střídá s výpravami k Já ve východních Čechách. Nedaleko Chomutic žil Josef Váchal… Anekdoty z Šlengrova malířského života jsou zvláštní - mají někdy existenciální pointu, jak dokládá vyprávění Lucie Šiklové:

Jednou se pokoušel na akademii a nebyl přijat. Tehdy zažil jediné setkání s tehdejším ředitelem krajinářského oddělení Otakarem Nejedlým. Dnes nahlédnuto se tato schůzka podobá performanci: na aerovku, kterou má koupenou na dluh, naloží svoji rozměrnou Duši, dojede z Chomutic do Prahy před Akademii, kde ji na ulici vystaví, a dovolává se Nejedlého. Nejedlý nomen omen jen tak vyhlédne z okna: proč mne otravujete s takovou mazaninou? Malíř jede s Duší zase zpátky.

Pointa předešlého příběhu o neúspěšném podniku s portrétem duše by mohla být mottem Šlengrova díla i života.

Karel Šlenger: Zima v Podkrkonoší, 1932, kombinovaná technika, olej|foto: Galerie U Bílého jednorožce Klatovy

Šlengrovo dílo má ikonický potenciál přesahující dějiny českého výtvarného umění, napsala kurátorka výstavy věnované Karlovi Šlengrovi, kterou pořádá galerie Klatovy Klenová ve výstavní síni U Bílého jednorožce.