V hlavní roli viola a klavír

Brittenovo Preludium a fuga pro 18 smyčcových nástrojů z roku 1943 je elegantní jiskřivá hudba, v níž je orchestr skutečně rozdělen do osmnácti samostatných hlasů.

Následující Smuteční hudba pro violu a smyčce od Paula Hindemitha vznikla za netradičních okolností roku 1936 během skladatelovy cesty do Velké Británie. Zkomponoval ji za jeden jediný den (a přirozeně s částečným využitím svých dřívějších děl) u příležitosti úmrtí krále Jiřího V. a vyhlášeného státního smutku.

Kristina Fialová|foto:Daniel Havel

Další prostor pro vynikající sólistku Kristinu Fialovou, kterou kritika oceňuje především za dokonalou techniku, ohnivý temperament a sofistikované hudební cítění, se otevřel se skladbou jejího otce Petra Fialy. Koncertní hudba pro violu a smyčcový orchestr vznikla už v roce 1975, posléze (2009) ji autor podrobil revizi a v nové podobě tentokrát zazněla poprvé.

Jan Čmejla|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Koncertní předehra Klid moře a šťastná plavba od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, inspirovaná verši Johanna Wolfganga Goetha, poprvé zazněla v Berlíně v roce 1828. Verše tehdy ještě žijícího německého klasika publikum dobře znalo, skladatel proto mohl předpokládat, že posluchači budou schopni snadno sledovat děj či program skladby. I proto je možné o díle uvažovat nejen jako o koncertní předehře, ale také jako o jedné z prvních symfonických básní.

Také finále bylo zadáno pro Mendelssohna-Bartholdyho, konkrétně pro jeho Koncert pro klavír a orchestr č. 1 g moll a v něm výrazného, byť velmi mladého sólistu Jana Čmejlu (nar. 2003), studenta Pražské konzervatoře i Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst v Mannheimu. Koncert vznikal v Římě ve stejné době jako Italská symfonie, tedy na přelomu let 1830 a 1831. Premiéru pak měl hned v roce 1831 v Mnichově.