V době covidu a války nevíme, co bude druhý den. Mojí výhodou je, že jako scenárista takhle žiju celý život, říká Petr Zelenka

12. květen 2022

Proč v České republice vzniká málo ambiciózních filmů a v čem naopak byl ambiciózní snímek Staříci? Jakou ruskou hudbu má rád? V čem tkví síla herectví Miroslava Krobota a proč se on sám neplánuje vydat na hereckou dráhu? I o tom ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem mluvil filmový a divadelní režisér a scenárista Petr Zelenka.

Filmy z devadesátých let Mňága – Happy End či Knoflíkáři, Karamazovi či Dabing Street, tedy snímky spojené s herci z Dejvického divadla, a novější dvojka Ztraceni v Mnichově a Modelář – to jsou autorské balíčky scenáristy a režiséra Petra Zelenky, který říká, že nabídnout filmovým producentům, ale i divadelním dramaturgům „hotový produkt“ je pro něj daleko jednodušší.

Udělal to i v případě inscenace Beckham, která se nyní hraje na scéně pražského komerčního divadla Studia Dva. Příběh o šedé eminenci britské bulvární scény Maxi Cliffordovi, jenž se cíleně projevoval jako muž se zápornými vlastnostmi – prý proto, aby se dostal do jinak nepřístupného prostředí – má lineární, snadno usledovatelný děj. „Struktura je jednoduchá, na každé stránce musí tak tři až pětkrát zafungovat humor,“ vysvětluje.

Představení Beckham ve Studiu Dva

V současné době je možné Zelenkovu práci vidět i v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, kde se hraje inscenace Da Vinci, a novinku píše pro Dejvické divadlo. Na podzim by tam měla mít premiéra inscenace Fifty o přáních jednoho padesátníka. Hrát ho bude Ivan Trojan. Petru Zelenkovi bylo padesát před pěti lety, sám prý ale žádné zásadní touhy neměl. Tedy kromě touhy postavit po vzoru dědy architekta dům, k tomu ale nemá důvod. „Mám byt a chatu, a tak nechci zbytečně zastavět další plochu,“ konstatuje.

Nevrátit Putinovi medaili je ztracená šance

Petr Zelenka vyrůstal ve scenáristické rodině, tatínek byl formálně zaměstnán v barrandovském studiu, maminka působila jako dramaturgyně v České televizi. Často ale pracovali doma. „Dlouho jsem si nespojoval, že to, o čem se rodiče baví doma v kuchyni, jde za tři roky v televizi. Ale brzy jsem v těch osudech neexistujících lidí a jejich příbězích našel zalíbení. Táta mi vždycky říkal, že práce scenáristy je napínavá, protože nikdy nemám jistotu, co se bude dít za tři roky, a její výhoda je, že se nikdy neopakuje. Teď, v době covidu a války na Ukrajině, opravdu nikdo neví, co bude zítra, a já mám tu výhodu, že takhle žiju celý život.“

Petr Zelenka s kameramanem při natáčení filmu Modelář

V souvislosti s válkou na Ukrajině mluvil Zelenka o potřebě pečlivě třídit ruské filmy. „I v České filmové akademii zazněly hlasy, že by se měli bojkotovat všichni ruští autoři. Když tvoří, musí prý být zadobře s režimem. Ale já znám autory, kteří zadobře s režimem nejsou a tvoří na koleni. Měli bychom zkrátka rozlišovat, postupovat podle detailní znalosti situace, pomocí nám v tom můžou být třeba svědectví ruských nezávislých novinářů,“ míní. Ve Vizitce odpovídal i na posluchačský dotaz ohledně názoru na proruské postoje Jaromíra Nohavici, blíže se poznali před dvaceti lety při natáčení filmu Rok Ďábla. „Po textové i hudební stránce jeho písně uznávám, ale jeho postoje už přestávám chápat. To, že Putinovi nevrátil medaili, vnímám jako ztracenou šanci. Je to překvapivé, protože Nohavica je v některých oblastech velice moudrý.“

Související