V Dlouhé vsadili na smích!

Z díla francouzského tvůrce komedií Georgese Feydeaua jsou u nás známy především jeho celovečerní situační komedie, s pečlivě vystavěnými situacemi a gagy, takže se diváci po celou dobu smějí, až se popadají za břicho. Proti nim jsou jednoaktovky, k nimž se Feydeau uchýlil v druhé polovině své kariéry, monotematičtější, jednostrunnější. Soustředí se téměř výhradně na svízele soužití mezi mužem a ženou a jsou hořkým svědectvím o nesnesitelnosti delších vztahů, které se mění doslova ve válku pohlaví. Pojednávají téma s drastickou výsměšností a jsou svým způsobem bezútěšné. Nakolik v nich Feydeau zúročil vlastní zkušenosti, se můžeme jen dohadovat. Podle pramenů se oženil výhodně, a byl to právě on, kdo rozházel peníze špatnou spekulací na burze. V jeho aktovkách se objevuje stále stejný model - podpantoflový manžel, v potu tváře vydělávající nejen na chleba, ale i na nejrůznější rozmary své ženy, je svou domácí fúrií nesmyslně týrán, vláčen, zesměšňován a vydírán.Dvě aktovky, uvedené v české premiéře v Divadle v Dlouhé, to názorně dokládají. Pro divadlo je přeložil Roman Císař a režie se ujala Hana Burešová (jejímž zdatným pomocníkem, především při úpravách textu, je dramaturg Štěpán Otčenášek).V první z nich Dáváme děťátku klystýr se ocitáme v dobových kulisách. Manžel - podnikatel - je ve chvíli, kdy jej čeká důležité obchodní jednání o zakázkách pro armádu, atakován svou ženou. s úporností řešící problém zácpy jejich synka. Jak postupně odhalujeme, tento nebožák je usurpován nejen svou ženou, ale také neustále zkoušen a znemožňován svým přemoudřelým synkem, takže se z něj stává ve vlastním domě štvanec. Ústřední manželskou dvojici hraje Tomáš Turek a Magdalena Zimová. Obsazení doplňuje Jiří Wohanka, Marie Turková a Miloslav Konig. Jak fraška vyžaduje, jsou postavy kresleny silným štětcem, s až drastickou důrazností. Nejrůznějšími odkazy na problémy s vylučováním se nešetří. Stálá přítomnost rekvizit v podobě nočníku a klystýru, který pochopitelně vypijí nakonec všichni kromě postiženého dítěte, patrně diváky rozdělí na dvě skupiny. Podobně jako to bývá u němých grotesek (jimž se mimochodem provedení v mnohém podobá). Někteří možná budou považovat toto téma za nechutné, jiní si je naopak patřičně užijí a do sytosti se nasmějí.Druhou aktovku „Kašlu na to!", řekla Hortensie posunula interpretace režisérky do současnosti. Ocitáme se v bytě propojeném se zubařskou ordinací, kde se snaží ubohý frustrovaný muž (Pavel Tesař) pracovat. Nicméně ani tady neuteče před svou dominantní ženou (Marie Turková), která nejenže spotřebuje veškeré finance na svou parádu, ale stále se domáhá mužovy pozornosti hysterickými scénami¨, a to bez ohledu na přítomnost pacientů (těžce zkoušený Jiří Wohanka) či služebnictva (mladá emancipovaná Hortenzie Heleny Dvořákové a ruská kuchařka Magdaleny Zimové).Těm nezbývá, než jej litovat, ovšem na zlou fúrii, paní domu jsou všichni krátcí. Stejně jako v první aktovce, i zde je manžel především strojem na peníze, ale zároveň hadrem v rukou své ženy, která ho nemilosrdně kroutí, až z něj zůstane jen frustrovaná neurotická troska. Herci si v těchto dvou aktovkách vyzkoušeli výrazně jiný způsob herectví než na jaký jsme v repertoáru Divadla v Dlouhé zvyklí, a dokázali, že jsou schopni uspět i v tomto žánru. Nicméně, hraje se tu až příliš tzv. na první signální. Takže pro mnohé stálé diváky této scény asi zůstane zařazení Feydeauových frašek do repertoáru sporné.