V Boudě s Jiřím Schmitzerem
Jiří Schmitzer je znám především jako filmový (např. Postřižiny, Marečku, podejte mi pero, Slavnosti sněženek) a divadelní herec (od roku 1985 je členem Studia Ypsilon). Kolik lidí ovšem tuší, že hraje též na kytaru a skládá texty? Obraz Jiřího Schmitzera by nemohl být úplný, kdybychom zapomněli na jeho svébytnou hudební tvorbu.
V diskografii Jiřího Schmitzera nalezneme tři alba - Recitál, Šílenec a Bouda. První CD vyšlo roku 1997, a to nákladem jednoho nadšeného fanouška. Druhá deska Šílenec (2000) dostala formát dvojcédéčka, z něhož každé má jiný obsah, ale podle samotného autora jsou obě části od sebe navzájem neoddělitelné. Na prvním disku jsou klasické nahrávky, na druhém uslyšíte záznam z divadla Ypsilon, kde na začátku představení dostává Jiří Schmitzer od publika deset slov, ze kterých do konce večera musí složit píseň.
Zatím posledním albem je Bouda (2003). Jiří Schmitzer se zde nespolehl pouze na akustickou kytaru, hraje i na foukací harmoniku. Na ostatní nástroje jej doprovází Zdeněk Zdeněk, který svou účastí dodal Boudě nový rozměr a posunul tak dosavadní Schmitzerův styl.
Na Boudu se Jiří Schmitzer odvolává během svých koncertů dodnes. Paradoxně málokdy nějakou píseň z desky skutečně zahraje. Potvrzuje tím formu, jakou svým koncertům dává. Je sice stále stejná, ale i pro pravidelné diváky znovu přitažlivá a vtipná. Úmyslně budí iluzi totálního zmatkáře, nesmělého, střízlivého alkoholika. Všechna Schmitzerova hudební vystoupení dokazují, že je předně HERCEM, navíc odchovaným poetikou Ypsilonky. Rád hraje obličejem, zachovává si silný kontakt s publikem, budí dojem neustále improvizace. Průvodní slova se mu prapodivně šmodrchají, aby se z nich zčistajasna vyloupla nečekaná pointa. Schmitzerova úmyslně přiživovaná image alkoholika a pitomečka vyvolává v některých lidech pocit spřízněnosti. Běžně se stává, že na něj během koncertu začne kdosi z publika vykřikovat, jako by byli staří známí z hospody za rohem. Všechny nečekané, resp. programově nečekané události řeší Jiří Schmitzer s nadhledem jemu vlastním. Ironický podtón ostatně nezapře ani valná většina jeho písní.
O divadelních inscenacích se říká, že jsou nezachytitelné a televizní záznamy jim berou velkou část kouzla. Totéž platí i o Schmitzerově hudbě. Můžete ji donekonečna poslouchat doma na cédéčku, ale pochopíte ji až v průběhu živého koncertu. Nejbližší příležitost máte v Kulturním centru "12" na Praze 4, a to 19. ledna.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
