Uslyšíme Dvořáka upřímného, skoro zamilovaného, říká violoncellista Tomáš Jamník

Tomáš Jamník
Tomáš Jamník

Svůj dlouhodobý záměr uvádět ve známost i Dvořákova méně hraná díla naplňuje festival Dvořákova Praha v rámci své řady Dvořák Collection i koncertem, který se uskuteční ve středu 11. září v Rudolfinu.

Koncert vysíláme od 20 hodin v přímém přenosu.

Skladatelův raný Koncert pro violoncello a klavír A dur zazní v pozdější orchestrální úpravě předního znalce Dvořákova díla Jarmila Burghausera a v provedení úspěšného mladého českého violoncellisty Tomáše Jamníka, který dlouhodobě usiluje o začlenění tohoto koncertu do standardního sólového violoncellového repertoáru.

K osudu tohoto díla Jamník v Mozaice uvedl: „Dvořák ho napsal, když byl velice mladý a potom ho ztratil z dohledu. Napsal ho totiž pro svého kolegu z orchestru a ten s tím rukopisem odjel do zahraničí. Dvořák pak to dílo velice pravděpodobně považoval za ztracené“.

Antonín Dvořák tento koncert zkomponoval, když mu bylo čtyřiadvacet let. A tomu odpovídá i samotný charakter této skladby: „Čili neuslyšíme Dvořáka vrcholného, amerického, ale uslyšíme Dvořáka velice upřímného. A já bych skoro i řekl zamilovaného, protože vždycky s oblibou dodávám takovou paralelu, protože když byl psán ten světoznámý koncert h moll, a tak v té době umírala jeho někdejší láska Josefína, se kterou měl po celý život velice krásný přátelský vztah. Když naopak psal ten koncert A dur, tak ji poznával,“ dodává Jamník.

Dvořákův Koncert pro violoncello A dur původně vznikl pouze s doprovodem klavíru, navíc tato originální forma má skoro hodinu a to je podle Tomáše Jamníka pro dnešní provozování téměř nepoužitelné: „Leda by to byla nějaká speciální příležitost. A především, když je to verze s orchestrem, které se v 70. letech instrumentačně chopil Jarmil Burghauser, tak tam by došlo, jak i vlastně on sám říkal, k únavě nejen sólistů a orchestru, ale především posluchačů. Proto to, co se teď pokoušíme oživit a prosadit jako krásnou formu, je v podstatě koncert, který má přibližně pětatřicet minut a dá se srovnat s tím známým violoncellovým koncertem h moll.“

Tomáš Jamník by si přál, aby se posluchači při poslechu tohoto raného Dvořákova díla uvolnili a v podstatě se snažili sledovat myšlenky skladatele, který je na úplném začátku, a který ještě vlastně netuší, co ho v životě čeká: „Je tady zajímavé sledovat jeho tehdejší ovlivnění jinými skladateli a skladbami. Dvořák v tu dobu byl jako hráč na violu členem orchestru Prozatímního divadla v Praze a v podstatě měl v uších spoustu krásných skladeb. Takže tu vidíme například linii Mendelssohna-Bartholdyho, nebo já tam hodně vidím příměr se Schumannem a s jeho violoncellovým koncertem a moll. Tam je zkrátka nesporné, že Dvořák vzal to hudební okolí a prostě stvořil dílo, které je velice intuitivní. A v tom je ta jeho krása,“ uzavírá Jamník.

Program doplní posluchačsky mimořádně oblíbené dílo Dvořákova žáka a zetě Josefa Suka, suita Pohádka vycházející ze scénické hudby k Zeyerově poetickému dramatu Radúz a Mahulena, stejně jako neméně populární Brahmsova Tragická předehra. Symfonický orchestr Českého rozhlasu bude hrát pod taktovkou britského dirigenta Jamese Judda.