Uslyšíme Dvořáka upřímného, skoro zamilovaného, říká violoncellista Tomáš Jamník

Koncert vysíláme od 20 hodin v přímém přenosu.

Skladatelův raný Koncert pro violoncello a klavír A dur zazní v pozdější orchestrální úpravě předního znalce Dvořákova díla Jarmila Burghausera a v provedení úspěšného mladého českého violoncellisty Tomáše Jamníka, který dlouhodobě usiluje o začlenění tohoto koncertu do standardního sólového violoncellového repertoáru.

K osudu tohoto díla Jamník v Mozaice uvedl: „Dvořák ho napsal, když byl velice mladý a potom ho ztratil z dohledu. Napsal ho totiž pro svého kolegu z orchestru a ten s tím rukopisem odjel do zahraničí. Dvořák pak to dílo velice pravděpodobně považoval za ztracené“.

Čtěte také

Festival Dvořákova Praha přináší skladby hudebních géniů 19. století. Čtyři koncerty vysílá Vltava

Antonín Dvořák tento koncert zkomponoval, když mu bylo čtyřiadvacet let. A tomu odpovídá i samotný charakter této skladby: „Čili neuslyšíme Dvořáka vrcholného, amerického, ale uslyšíme Dvořáka velice upřímného. A já bych skoro i řekl zamilovaného, protože vždycky s oblibou dodávám takovou paralelu, protože když byl psán ten světoznámý koncert h moll, a tak v té době umírala jeho někdejší láska Josefína, se kterou měl po celý život velice krásný přátelský vztah. Když naopak psal ten koncert A dur, tak ji poznával,“ dodává Jamník.

Dvořákův Koncert pro violoncello A dur původně vznikl pouze s doprovodem klavíru, navíc tato originální forma má skoro hodinu a to je podle Tomáše Jamníka pro dnešní provozování téměř nepoužitelné: „Leda by to byla nějaká speciální příležitost. A především, když je to verze s orchestrem, které se v 70. letech instrumentačně chopil Jarmil Burghauser, tak tam by došlo, jak i vlastně on sám říkal, k únavě nejen sólistů a orchestru, ale především posluchačů. Proto to, co se teď pokoušíme oživit a prosadit jako krásnou formu, je v podstatě koncert, který má přibližně pětatřicet minut a dá se srovnat s tím známým violoncellovým koncertem h moll.“

Čtěte také

Terezie Fialová: Užívám si, že mě nikdo nediriguje

Tomáš Jamník by si přál, aby se posluchači při poslechu tohoto raného Dvořákova díla uvolnili a v podstatě se snažili sledovat myšlenky skladatele, který je na úplném začátku, a který ještě vlastně netuší, co ho v životě čeká: „Je tady zajímavé sledovat jeho tehdejší ovlivnění jinými skladateli a skladbami. Dvořák v tu dobu byl jako hráč na violu členem orchestru Prozatímního divadla v Praze a v podstatě měl v uších spoustu krásných skladeb. Takže tu vidíme například linii Mendelssohna-Bartholdyho, nebo já tam hodně vidím příměr se Schumannem a s jeho violoncellovým koncertem a moll. Tam je zkrátka nesporné, že Dvořák vzal to hudební okolí a prostě stvořil dílo, které je velice intuitivní. A v tom je ta jeho krása,“ uzavírá Jamník.

Program doplní posluchačsky mimořádně oblíbené dílo Dvořákova žáka a zetě Josefa Suka, suita Pohádka vycházející ze scénické hudby k Zeyerově poetickému dramatu Radúz a Mahulena, stejně jako neméně populární Brahmsova Tragická předehra. Symfonický orchestr Českého rozhlasu bude hrát pod taktovkou britského dirigenta Jamese Judda.