Uplynulo 300 let od narození Wilhelma Friedemanna Bacha

„Vysoce nadaný, zázračný miláček svého otce", to není jen charakteristika geniálního varhaníka, skladatele a improvizátora, ale také název výstavy v Bachově muzeu v Lipsku, která vzdává hold jak slavnému synovi, tak i otci Bachovi. Wilhelm Friedemann Bach, druhé dítě Bachových a prvorozený syn přišel na svět 22. listopadu 1710 ve Výmaru a vstoupil tak do slavné dynastie hudebníků, která začala dávno před Johanem Sebastianem Bachem a dala světu 77 profesionálů. Už když se narodil Friedemannův dědeček Ambrosius, byl Bach synonymem pro hudebníka.

Wilhelm Friedemann Bach patří mezi nejzáhadnější postavy dějin hudby, která je i dnes obestřena tajemstvím, domněnkami a historkami a kromě titulu nejpreciznější varhaník měl i přezdívku „trochu afektovaný elegán". Jeho život i dílo dodnes nejsou definitivně prozkoumány. Bylo mu pouze devět, když před něj otec postavil noty s vlastními skladbami a místem pro komponování. Jak v dětství v Köthenu a Lipsku, tak i během dalších křižovatek pohnutého života jej provázely skladby těch nejlepších autorů, varhaníků a cembalistů. Zatímco se o Friedemannův o čtyři roky mladší bratr Carl Philipp Emanuel etabloval v Hamburku, Friedemann, který zůstal věrný umění kontrapunktu, nikdy nemohl zcela rozvinout svůj talent, tvrdí například přední hudební vědec Peter Wollny. Mistr fugy, který už v mládí triumfoval jako varhanní virtuos, působil v Drážďanech i v Halle, kde více než dvacet let zastával funkci hudebního ředitele a varhaníka v Mariánském kostele. Nakonec dal ale jako jeden z prvních skladatelů vůbec přednost riskantnímu životu svobodného umělce a snažil se uživit koncertováním i výukou. Poslední léta života strávil v Berlíně, starý, zahořklý a chudý.

Tyto mezníky v jeho životě a tvorbě zachycuje výstava, která je vyvrcholením celoročních akcí věnovaných jubileu a kterou provázely četné koncerty, přednášky i vydání nových cédéček. Zapůjčeny byly vzácné dokumenty z celého Německa, od berlínské Státní knihovny až po Bachův dům v durýnském Eisenachu. Jedním z nejvíce ceněných exponátů je školní sešit, který byl nalezen v roce 1902 při demolici Thomasovy školy v Lipsku. K vidění je také skica společné skladby s otcem.

Lipsko si kromě 300. výročí narození Wilhelma Friedemanna Bacha připomíná a slaví také šedesátiny místního Bachova archivu. Zkoumání tvorby Johanna Sebastiana začalo už v roce 1750, po jeho smrti. Jeho synům velmi záleželo na zachování a předání uměleckého dědictví a odkazu geniálního skladatele. O sto let později, v roce 1850 skladatelé Mendelssohn-Bartholdy, Schumann, Liszt a Grieg iniciovali založení Bachovy společnosti, která si za cíl dala vydávání souhrnného Bachova díla. Poslední svazek vyšel v roce 1900. Současný archiv byl založen před šedesáti lety u příležitosti 200. výročí úmrtí Johanna Sebastiana Bacha a je považován za světové centrum zkoumání tvorby skladatele.