Unesená trojka: Kriegel – Šimon – Špaček

Rok 1968 mi obrátil život naruby: Emigrovala jsem z lásky. Příběh Lídy Rakušanové

• Upravit
• Smazat

Dodnes pracuje jako novinářka a posluchači Českého rozhlasu Plus ji mohou slyšet v pravidelných komentářích. Málokdo z nich možná ví, že když jedna z pozdějších ikon vysílání Svobodné Evropy zamlada odcházela z Československa, bylo to v první chvíli hlavně z osobních důvodů. Nebýt Pepy, tak bych neodešla, říká Lída Rakušanová.

Všech šest unesených politiků bylo dopraveno do Moskvy, a ačkoliv to nebylo Sověty původně zamýšleno, nakonec se stali součástí naší oficiální delegace vedené prezidentem Svobodou (jediným z nejvyšších státních a stranických činitelů, který nebyl zatčen).

Ta dorazila do hlavního města Sovětského svazu 23. srpna 1968 a výsledkem nerovnoprávného jednání bylo podepsání kapitulačního moskevského protokolu, které fakticky znamenalo konec autonomie československých komunistů a tím i opatrných hospodářských a společenských reforem, pro které se vžil název socialismus s lidskou tváří.

Unesení reformisté

František Kriegel je z námi sledované trojice nesporně nejznámější, protože jako jediný z celé „delegace“ odmítl moskevský protokol podepsat. V době zatčení byl členem předsednictva ÚV KSČ (tj. faktického řídícího orgánu země), předsedou Ústředního výboru Národní fronty a poslancem. O první dvě funkce přišel hned po návratu z Moskvy.

V říjnu 1968 byl jedním ze čtyř poslanců, kteří hlasovali proti přijetí smlouvy o dočasném pobytu sovětských vojsk. Z mocenských struktur byl dále vytlačován v průběhu roku 1969 – v květnu byl jedním z prvních vyloučených z KSČ a v říjnu přišel i o poslanecký mandát. V 70. letech patřil k hlavním postavám neformální opozice, byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Zemřel v roce 1979.

Bohumil Šimon v době zatčení působil jako vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze a poslanec. Těsně po návratu z Moskvy dokonce povýšil a stal se navíc ještě členem předsednictva ÚV KSČ.

Po nástupu Gustáva Husáka do nejvyšší stranické funkce v dubnu 1969 však začal být postupně zbavován svých funkcí a na konci roku 1969 byl vyloučen z KSČ. Za normalizace podepsal Chartu 77 a zemřel v roce 2003.

Josef Špaček byl v době zatčení členem předsednictva ÚV KSČ, tajemníkem ÚV KSČ a poslancem. V první měkké dubčekovské fázi normalizace si své postavení udržel, ale po nástupu Gustáva Husáka do funkce prvního tajemníka ÚV KSČ byl i on v průběhu roku 1969 svých politických funkcí postupně zbavován.

Na poslanecký mandát rezignoval v prosinci 1969, z KSČ byl vyloučen v roce 1970. Po listopadu 1989 byl zvolen poslancem, zemřel v roce 2004.